Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 577 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 877 Kč spolu s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný, evidovaný v registru silničních vozidel jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, RZ [SPZ], VIN [VIN kód], neměl v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 189 dní při denní sazbě příspěvku 93 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 17 577 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve lhůtě 60 dnů výzvou ze dne [datum], v níž zároveň upozornila žalovaného na nárok požadovat úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva v podobě příspěvku ve výši 300 Kč s tím, že tento nárok neuplatní, dojde-li k úhradě příspěvku ve stanovené lhůtě. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne [datum], ve které již žalobkyně vyčíslila i poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř.
4. Ke skutkovým tvrzením žalobkyně byly provedeny důkazy listinami založenými ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti:- ze zjištěných údajů o vozidle a z informace z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem vozidla je žalovaný;- z výzvy ze dne [datum], včetně informací o označení poštovních zásilek a sledování zásilek, soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně za dobu od [datum] do [datum], jelikož v tomto období neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu vozidla, a to ve lhůtě 60 dnů;- z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného o zaplacení nedoplatku příspěvku upomínala;- z předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně podacího archu a informací o sledování zásilek, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů s upozorněním, že jinak přistoupí k jeho vymáhání soudní cestou.
5. Ke skutkovým tvrzením žalovaného nebyly provedeny žádné důkazy, protože žalovaný se v průběhu celého řízení nevyjádřil a nenabídl žádné důkazy na podporu svých tvrzení.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalovaný jakožto provozovatel motorového vozidla evidovaný v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, a to včetně nákladů na jeho uplatnění; žalovaný nezaplatil žalobkyni žádnou částku.
7. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění k datu uzavření smlouvy, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy. Pojistitel je povinen pojistnou smlouvu uzavřít, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu nebo všeobecným pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se lze od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného z pojištění odpovědnosti.Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.Podle § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojistná smlouva obsahuje nejméně údaje o účastnících smlouvy a o vozidle, době trvání pojištění, limitu pojistného plnění, výši pojistného, způsobu jeho placení a jeho splatnosti, a formu a místo oznámení škodné události.Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v daném případě nebyla uzavřena pojistná smlouva - smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv to byla zákonná povinnost vlastníka vozidla (žalovaného). Žalovanému proto vznikla za období od [datum] do [datum] povinnost platit příspěvek, který byl vypočten násobkem denní sazby dle objemu válců vozidla nad 2 500 cm3, tj. 93 Kč, a počtem dnů, ve kterých nebylo vozidlo pojištěno, tj. 189 dnů, tj. celkem 17 577 Kč. Žalobkyně dále oprávněně nárokovala náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč; součtem soud dospěl k částce 17 877 Kč, k jejímuž zaplacení žalobkyně marně vyzývala žalovaného. Žalobkyni po právu náleží uvedený příspěvek včetně nákladů na jeho uplatnění. Není pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, takže žalobkyni přísluší vedle jistiny též úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízeními vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který úspěch neměl. Náklady řízení ve výši 1 000 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do [datum] (dále jen „advokátní tarif“), za dva úkony à 100 Kč (žaloba a předžalobní upomínka). Odměnu za právní zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, jelikož žalobkyně je profesní organizace pojistitelů, která byla zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, jehož zdrojem tvorby jsou i příspěvky nepojištěných. Vymáhání těchto příspěvků je nutno posuzovat jako činnost náležející k hlavnímu předmětu její činnosti, který pak musí být zásadně schopna zajišťovat vlastními silami. Náklady na právní zastoupení advokátem v řízení tak nelze považovat za účelné. Současně však nemohl soud přehlédnout závěry vyslovené Ústavním soudem ČR v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13. Ústavní soud zde dovodil, že za ústavně konformní je nutno pokládat takový postup civilních soudů, při němž v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem přiznaly paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, přiznávají, pokud je to nutné pro naplnění rovnosti účastníků řízení, tuto paušální náhradu coby náhradu hotových výdajů podle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není. I když je zastoupení advokátem v tomto řízení neúčelné, neznamená to, že by s úkony představovanými převzetím věci, vyhotovením a zasláním předžalobní výzvy či žaloby (návrhu na vydání EPR) nebyly spojeny jakékoliv náklady. I tyto rutinní a stále se opakující úkony zjevně přináší hotové výdaje za kancelářské potřeby či poštovné (srov. též usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v [adresa], ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Proto soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za dva úkony po 100 Kč.
10. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.
11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).