Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 799 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 183,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 331,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 694,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 9 694,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 799 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobní návrh odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným došlo dne [datum], po řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného, k uzavření Smlouvy o půjčce č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce spolu s jistinou i souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 915 Kč, odměnu za zpracování ve výši 2 850 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 459 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 25. 11. 2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností od [datum], původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala dlužnou jistinu ve výši 9 694,44 Kč, dlužný souhrnný poplatek ve výši 8 104,56 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 9 694,44 Kč za období od 26. 11. 2013 do 27. 9. 2023 kapitalizovaný částkou ve výši 19 331,83 Kč, dále pak zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 694,44 Kč za období od 19. 5. 2013 do 27. 9. 2023 kapitalizovaný částkou ve výši 7 183,90 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 9 694,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a konečně zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 694,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však do dne podání návrhu neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř.
4. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Zdejší soud dospěl k závěru, že je příslušný o věci rozhodovat s ohledem na ustanovení čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I bis“), dle kterého „bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena písemně nebo ústně s písemným potvrzením“, neboť mezi stranami byla ujednána příslušnost soudů České republiky (viz čl. 23 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Na případ soud aplikoval český právní řád s ohledem na čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť mezi stranami proběhla volba práva (viz čl. 21 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce).
5. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] a zákaznické karty soud zjistil, že původní věřitelka půjčila žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč, celkem tedy částku 27 540 Kč původní věřitelce vrátit v 60 týdenních splátkách po 459 Kč;- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni;- z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka vyrozuměla žalovaného o postoupení své pohledávky za žalovaným na žalobkyni;- z předžalobní upomínky ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
6. Na základě provedeného dokazování má soud za zcela prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovaným, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původní věřitelky, přičemž právním důvodem postoupené pohledávky byla smlouva o půjčce. Původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný byl povinen jí je vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, když původní věřitelce neuhradil část dluhu ve výši 17 799 Kč, čímž se dostal do prodlení.
7. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se částí třetí tohoto zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru.Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 501 odst. 1 obchodního zákoníku věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu.Podle § 502 odst. 1, 2 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.Podle § 503 odst. 1 obchodního zákoníku je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Podle § 503 odst. 2 obchodního zákoníku mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 2010, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „nový občanský zákoník“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 nového občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o úvěru jako důvodnou. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru, když žalovanému poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku ze smlouvy řádně nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky se sjednaným úrokem a poplatky původní věřitelce řádně a včas nevrátil. Žalovaný tedy nezaplatil část dluhu ve výši 17 799 Kč a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého závazku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení. Původní věřitelka následně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s úroky a se zákonnými úroky z prodlení.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 799 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
10. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).