Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PIZZERIE VINOHRADSKÁ s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2005, čj. 5 Ca 70/2004 - 40, a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 2. 2. 2004, čj. FŘ-8072/13/03, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 23. 2. 2006, navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady nezbytné k jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti návrhu. Ve sdělení ze dne 6. 3. 2006 uvedl městský soud, že stěžovatelka proti rozsudku ze dne 2. 12. 2005, čj. 5 Ca 70/2004 - 40, kasační stížnost nepodala. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Sbírka nálezů a usnesení, svazek 19, nález č. 111, str. 79. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Ve vztahu k ostatním opravným prostředkům vůči zásahům nebo rozhodnutím orgánů veřejné moci je tedy ústavní stížnost v podpůrné roli, nastupuje až tehdy, jsou-li ostatní bez úspěchu využity. Opravným prostředkem proti rozsudku Městského soudu v Praze, ve správním soudnictví, je ve smyslu § 102 a násl. SŘS kasační stížnost, a nikoli tedy stížnost ústavní. Jak vyplývá z výše uvedeného sdělení městského soudu, stěžovatelka možnost podat proti rozsudku městského soudu kasační stížnost nevyužila, nevyčerpala tedy všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2006 František Duchoň soudce Ústavního soudu