Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., t. č. Věznice Odolov, zastoupeného Mgr. Petrem Renthem, advokátem, se sídlem [adresa] proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 1. 2014, č. j. 17 PP 167/2013-25, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2014, sp. zn. 10 To 53/2014, za účasti Okresního soudu v Trutnově a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 3. 2014, stěžovatel napadl usnesení Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 1. 2014, č. j. 17 PP 167/2013-25 (dále jen "usnesení okresního soudu"), kterým byl podle § 88 odst. l písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), zamítnut návrh odsouzeného na podmíněné propuštění z výkonu úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 1 T 107/2011, a z výkonu úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 4 T 9/2013. Rovněž napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 24. 2. 2014, sp. zn. 10 To 53/2014 (dále jen "usnesení krajského soudu"), jímž byla zamítnuta jeho stížnosti proti usnesení okresního soudu, a to jako opožděně podaná. Stěžovatel namítá, že k pozdějšímu podání stížnosti proti usnesení okresního soudu došlo v důsledku toho, že okresním soudem nebyl o běhu lhůty řádně poučen.
Nedostatečným poučením a následným odmítnutím podané stížnosti pro opožděnost dle stěžovatele došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. II. Ústavní stížnost není přípustná.
Stěžovatel zpochybňuje, že byl okresním soudem řádně poučen o možnosti podání opravného prostředku. Ústavní soud však nemá prostor se touto otázkou zabývat. Povinností stěžovatele je totiž před podáním ústavní stížnosti vyčerpat veškeré dostupné opravné prostředky formálně i materiálně. Ústavní soud konstatuje, že § 61 odst. 1 trestního řádu stanoví, že "zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty", přičemž ustálená soudní judikatura mezi tyto důvody řadí právě i nesprávné právní poučení obviněného (shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3250/10, I. ÚS 413/12). Za situace, kdy stěžovatel žádost dle § 61 odst. 1 trestního řádu nepodal, nelze námitku vadného poučení v ústavní stížnosti uplatnit.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2014
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj