Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

I. ÚS 1000/26

Téma · generováno AIUrčení vlastnictví a opomenutý důkaz

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 18. 9. 2026Zpravodaj: Ronovská KateřinaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:1.US.1000.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PO - církevDotčený orgán: SOUD - NS SOUD - MS Praha SOUD - OS Praha 6Napadený akt: rozhodnutí souduPodání: 15. 4. 2026Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel tvrdil, že je vlastníkem sporných nemovitostí, a namítal nedostatečné dokazování i odůvodnění rozhodnutí. Ústavní soud zjistil, že obecné soudy své závěry řádně vysvětlily a návrh na revizní znalecký posudek odmítly odůvodněně jako nadbytečný. Ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní soud není další instancí pro přehodnocování skutkových a právních závěrů obecných soudů; zkoumá jen porušení ústavně zaručených práv a spravedlnost řízení jako celku. Právo na řádné odůvodnění vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny není porušeno, jestliže soudy srozumitelně vyloží své závěry. Opomenutý důkaz nastává, je-li relevantní návrh bez řádného odůvodnění odmítnut nebo se soud s provedeným důkazem nevypořádá; to se zde nestalo.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. pražského, sídlem [adresa] Praha 1, zastoupeného Mgr. Janem Kramperou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2315/2025-495 ze dne 28. 1. 2026, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 78/2025-438 ze dne 10. 4. 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 6 C 355/2020-355 ze dne 16. 8. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Správy Letiště Praha, s. p., sídlem [adresa] Praha 6, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal určení vlastnického práva ke sporným nemovitostem s tvrzením, že jako obdarovaný uzavřel v roce 2002 darovací smlouvu s dárkyní I. R., jejímž předmětem byl bezúplatný převod právě sporných nemovitostí. K jeho právu bylo nicméně v roce 2004 zapsáno vlastnické právo duplicitní.

2. Obvodní soud pro Prahu 6 napadeným rozsudkem stěžovatelovu žalobu, že je vlastníkem sporných nemovitostí, zamítl (výrok I). Určil, že výhradním vlastníkem těchto nemovitostí je Česká republika (výrok II) a že vedlejšímu účastníkovi přísluší právo s těmito nemovitostmi hospodařit (výrok III). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV a V).

3. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Nejvyšší soud napadeným usnesením stěžovatelovo dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu jako nepřípustné (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II).

5. Proti v záhlaví vymezeným rozhodnutím podává stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítá, že postupem obecných soudů došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a jeho práva na ochranu majetku (čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě). Namítá, že obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily způsobem, který nelze shledat jako adekvátní, když se zejména nevypořádaly se stěžovatelem předkládanou argumentací. Obecné soudy nijak nepřihlédly k jeho tvrzením a jím označeným důkazům. Poukazuje i na to, že skutkový závěr, který soudy přijaly, nemá oporu v provedeném dokazování.

6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl ovšem k závěru, že stěžovatelova ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ve své judikatuře Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně (obecným) soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud má pouze posuzovat, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla porušena ústavně zaručená práva účastníků, jestli řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3449/19 ze dne 16. 2. 2021, body 9-11, či sp. zn. I. ÚS 45/21 ze dne 15. 2. 2022, bod 19).

8. Svou argumentaci ohledně porušení práva na ochranu vlastnictví stěžovatel staví výhradně na tom, že obecné soudy neposkytly v soudním řízení ochranu tomuto jeho majetku, sporným pozemkům. Jeho námitky tak ve skutečnosti nesměřují proti zásahu do jeho vlastnického práva jako takového, nýbrž proti způsobu, jakým obecné soudy jeho věc posoudily a jak o ochraně tvrzeného vlastnického práva rozhodly. Stěžovatel se jinými slovy domáhá i v této části přezkumu napadených rozhodnutí z hlediska práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Na to se nyní proto Ústavní soud zaměří.

9. Co se týče zmiňovaného porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), stěžovatel jej spatřuje především v tom, že obecné soudy nepřihlédly k tvrzením, argumentům a důkazům stěžovatele a nevypořádaly se s nimi, čímž nebyl správně zjištěn skutkový stav. Napadená rozhodnutí shledává taktéž nedostatečně odůvodněná. Ústavní soud nicméně konstatuje, že napadená rozhodnutí žádnými ústavně relevantními vadami netrpí.

10. Podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí obstojí pohledem povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit (k tomu viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 2621/22 ze dne 14. 2. 2023 a v něm odkazovanou judikaturu), vyplývající z práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), kterého se stěžovatel v ústavní stížnosti zejména dovolává. Obecné soudy se jeho věcí dostatečně (zejména obvodní soud) a s odkazy na relevantní judikaturu zabývaly a vysvětlily, proč zastávají názor, že sporné nemovitosti byly platně převedeny na vedlejšího účastníka (viz zejména body 31-38 napadeného rozsudku obvodního soudu či bod 25 napadeného rozsudku městského soudu), a proč nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům ze strany I. R. (viz zejména obšírné zdůvodnění Nejvyššího soudu v bodech 9-15 napadeného usnesení).

11. Lze shrnout, že podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je spíš nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem a jeho právním hodnocením ze strany obecných soudů, kdy se stěžovatel snaží předkládat vlastní skutkový stav a tento hodnotit. Tímto způsobem nicméně stěžovatel staví Ústavní soud do role, která mu nepřísluší. Takto vymezená argumentace proto důvodnost ústavní stížnosti založit nemůže.

12. Ústavní soud přitom nemůže přisvědčit ani relevantní ústavněprávní argumentaci ohledně způsobu vypořádání jeho důkazních návrhů, zejména návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. I v tomto případě stěžovatel očekává, že Ústavní soud bude přehodnocovat závěry obecných soudů o tom, které důkazy jsou relevantní, a proto mají být provedeny, a které nikoli. Ani toto nicméně Ústavnímu soudu nepřísluší, když v rozsahu této argumentace toliko zkoumá, zda nedošlo k tzv. opomenutému důkazu. Ústavní soud se v minulosti opakovaně vyjádřil, že rozhodnutí je stiženo vadou opomenutých důkazů tehdy, pokud obecné soudy odmítnou provést účastníkem navržený důkaz, který by mohl být relevantní pro rozhodnutí ve věci, bez jakéhokoliv či bez řádného odůvodnění nebo pokud takový důkaz provedou, avšak v odůvodnění se s ním následně nijak nevypořádají (srov. např. z poslední doby nález sp. zn. III. ÚS 1007/25 ze dne 11. 6. 2026, bod 27). K takovému pochybení přitom v nyní řešené věci nedošlo, neboť obvodní soud provedení tohoto důkazu odmítl s odůvodněním, že by vypracování revizního znaleckého posudku bylo nadbytečné (srov. bod 27 napadeného rozsudku obvodního soudu). Uvedenému odůvodnění nicméně nemá Ústavní soud, v celkovém kontextu zjištěného skutkového stavu a závěrů dovozených z provedeného znaleckého posudku, co vytknout.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2026

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací