Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: B.-O. T., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, čj. 7 Ca 310/2008 - 21, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 4. 2009, stěžovatel navrhl zrušení výroku o nákladech řízení výše uvedeného rozhodnutí, což doprovodil tvrzením, že tak byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zakotvená v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Závěrem poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 351/05, ve kterém právo na přiznání přiměřené náhrady nákladů řízení označuje za součást práva na spravedlivý proces.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jak vyplývá z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta počíná dnem následujícím po doručení rozhodnutí, přičemž za poslední procesní prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud ověřil, ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 Ca 310/2008, že napadené usnesení bylo zástupci stěžovatele Mgr. M. Sedlákovi doručeno dne 2. února 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy skončila v pondělí 6. dubna 2009. Pokud tedy stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 20. dubna 2009, učinil tak pozdě. Protože nebyly splněny základní formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem. S odkazem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout, jako návrh podaný po lhůtě, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
František Duchoň soudce Ústavního soudu