Ústavní soud rozhodl dne 9. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele M. K., zastoupeného Mgr. Dušanem Minaříkem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2012 č. j. 15 Co 147/2012-222, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výroku rozsudku, jímž Krajský soud v Brně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího. Uvedl, že žaloba, směřující proti němu, byla zcela neúspěšná, a proto byl žalobce zavázán zaplatit mu náklady řízení. Žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, odvolací soud ve věci samé rozhodnutí potvrdil, o nákladech řízení však výrok změnil tak, že žádnému z účastníků se právo na jejich náhradu nepřiznává, stejně pak rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyslovil přesvědčení, že odvolací soud neměl ve věci nákladů řízení aplikovat ustanovení § 150 obč. soudního řádu, když základní zásadou pro rozhodování o nich je zásada úspěchu v řízení, poukázal na judikaturu Ústavního soudu, vztahující se k rozhodování o nákladech řízení, které nesmí být libovolné - proto se napadenými výroky cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně na základě odvolání žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o nákladech řízení, a přestože ve věci samé rozhodnutí potvrdil, výrok o nákladech řízení, jímž byl žalobce zavázán k jejich úhradě žalovanému, opodstatněně změnil tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal. Okolnosti pro jejich nepřiznání stěžovateli, který se v řízení o žalobě, směřující proti němu, obhájil, vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění rozhodnutí vyložil tak, že jeho rozhodnutí nelze považovat za libovolné či nahodilé, nýbrž za rozhodnutí, opírající se o zjištěné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž žalovanému soud výjimečně nemusel náhradu nákladů řízení přiznat (§ 150 obč. soudního řádu). Na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2013
Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu