Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti F. S., státní příslušnost Afghánistán, zastoupeného (bez předložení plné moci) Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 9 Azs 310/2019-25, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2019, č. j. 13 A 63/2019-16, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byl dne 14. 4. 2020 doručen návrh stěžovatele, kterým podal ústavní stížnost proti citovaným rozhodnutím obecných soudů. Ústavní stížnost nebyla jakkoli odůvodněna a nebyla k ní přiložena zvláštní plná moc právnímu zástupci. Předmětný návrh v těchto ohledech nesplňuje požadované náležitosti nutné k zahájení řízení před Ústavním soudem [srov. § 31 odst. 2 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
2. Stěžovatel si byl daných nedostatků vědom. Výslovně mj. uvedl, že ústavní stížnost "zdůvodní následně". Ústavní soud z tohoto důvodu nevyzýval stěžovatele k odstranění vad podání [§ 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudě]. Jelikož však od doručení návrhu uběhlo již více než šest týdnů a vady stěžovatel (navíc dle všeho zastoupený) neodstranil, rozhodl se Ústavní soud aplikovat přiměřeně § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh soudcem zpravodajem jako vadný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2020
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj