Výrok
Ústavní stížnosti se v y h o v u j e a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 663/95, ze dne 20. 3. 1996, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca 401/95, jakož i rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95 se z r u š u j í .
Odůvodnění
uvádí i dům, jehož restituce se navrhovatelka rovněž domáhala, nemá vliv na platnost tohoto správního rozhodnutí. Zřejmá nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí je zhojitelná správním orgánem kdykoliv i bez návrhu formou opravy ve smyslu ustanovení § 47 odst. 6 správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.). V takovém případě je nutno považovat veškerá navazující rozhodnutí v restituční věci stěžovatelky za odporující i čl. 11 Listiny.
Je nepochopitelné, proč správní orgán vydal rozhodnutí dne 7. 12. 1994, č. j. PÚ 21482/94, jímž rozhodl, že navrhovatelka je vlastníkem nemovitostí v k. ú. K. (včetně domu), když o této otázce již bylo pravomocně rozhodnuto 13. 7. 1993. To by mělo své opodstatnění pouze za předpokladu, že by toto rozhodnutí bylo lze chápat jako rozhodnutí vydané ve smyslu ustanovení § 47 odst. 6 správního řádu. Pochybení při vydání tohoto správního rozhodnutí dovodil i obecný soud v rozhodnutí z 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Ca 44/95, proto je jako duplicitní zrušil. Ve výroku tohoto rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích je však podivné, že věc byla vrácena k dalšímu řízení správnímu orgánu, jakoby měl ve věci pravomocně již rozsouzené rozhodovat správní orgán. Obecný soud v tomto směru při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu ze 7. 12. 1994 otevřel znovu věc pravomocně rozsouzenou, a to věc ohledně správního rozhodnutí z 13. 7. 1993, jíž se odvolání netýkalo. Právě tento okamžik byl rozhodujícím pro následný sled procesních kroků, které již zcela jednoznačně odporovaly čl. 36 Listiny i zásadě rovnosti účastníků v civilním řízení, jakož i článku 11 Listiny.
Výsledkem rozhodnutí obecného soudu ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca 401/95, je zrušení pravomocného rozhodnutí správního orgánu z 13. 7. 1993 po dvou letech. Ústavní stížnosti za těchto okolností nelze vytýkat pozdní podání vůči tomuto rozhodnutí obecného soudu, neboť je nutné akceptovat závěr rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 274/95. Tímto rozhodnutím byla tehdy navrhovatelkou podaná ústavní stížnost považována za předčasnou, avšak nyní ve spojení s výsledným rozhodnutím ze dne 20. 3. 1996 tvoří jeden logický celek. Součástí tohoto celku je i správní rozhodnutí ze dne 8. 11. 1995, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí k nimž uplatnila restituční nárok.
Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů a správního orgánu nerespektovala ustanovení § 159 odst. 3 o. s. ř., tj. překážku věci rozsouzené. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu.
Z nečinnosti Okresního úřadu v Českém Krumlově, který jako zakladatel původní osoby povinné k vydání nemovitostí, tj. Restaurací K., převzal její závazky i dosud neskončené restituční případy, což je patrno z obsahu závěrečné zprávy o likvidaci Restaurací K., s. p., nelze vyvozovat požadavek, aby následky této nečinnosti nesla stěžovatelka. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 368/93, ze dne 28. 3. 1994, je zřejmé, že doklad o výmazu osoby povinné z obchodního rejstříku předložil právě Okresní úřad v Českém Krumlově, takže věděl o této skutečnosti a věděl také, že on sám je právním nástupcem Restaurací K. a měl v tomto smyslu také jednat.
Z uvedených důvodů pokládá Ústavní soud ústavní stížnost za důvodnou. Proto nezbylo Ústavnímu soudu než rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 10 Ca 663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca 401/95, a rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95, zrušit.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně 25. června 1997