Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Junák - svaz skautů a skautek ČR, IČ: [IČO], se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Petrem Mikešem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2012 č. j. 19 Co 327/2012-114 a výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. října 2011 č. j. 8 C 344/2006-85, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl (nákladové výroky) shora označených usnesení obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Shora citovaným rozhodnutím Městský soud v Praze (I.) změnil výrok III. tamtéž citovaného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 tak, že je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi (takto žalovanému v řízení před obecnými soudy) náklady řízení a (II.) že je povinen mu zaplatit náklady odvolacího řízení. Své rozhodnutí opřel o ustanovení § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. s tím, že to byl stěžovatel, kdo z procesního hlediska zastavení řízení zavinil. Tomuto závěru stěžovatel v ústavní stížnosti oponuje. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k jeho podáním a vyjádřením a aplikoval mechanicky citované ustanovení. V této souvislosti konstatoval, že termín "zavinil" nelze interpretovat v jeho doslovném významu a bez vazby na komplexní zhodnocení okolností případu. Popsal genezi projednávané záležitosti a dle něj pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantního kontextu, pročež se (též s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 439/06, I. ÚS 653/03, II. ÚS 198/07, I. ÚS 1531/07 a I. ÚS 2893/09) domáhal, aby Ústavní soud napadené výroky v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli nebo, že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další). Pod aspektem tohoto přístupu Ústavní soud na jedné straně přisvědčuje stěžovateli potud, že odůvodnění, jímž Městský soud v Praze své rozhodnutí podložil, není co do reakce na jeho námitky dostatečné. Na straně druhé - což je pro posouzení ústavní stížnosti a případné volby alternativy kasace rozhodné - dle Ústavního soudu z pohledu rámce argumentačního prostoru vymezeného ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze obstojí. Nálezy, na něž stěžovatel na podporu svých vývodů odkázal, vykazují co do konkrétních kontextuálních relací specifika odlišná. Závěry Městského soudu v Praze se s ohledem na to do kontradikce s rozhodovacími důvody těchto nálezů nedostávají. V důsledku toho bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu