Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti J. Č., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Tomanem, LL.M., advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 98/2026 ze dne 3. března 2026, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 194/2025-250 a usnesení soudního exekutora Mgr. P. P., Exekutorský úřad Pardubice, č. j. 211 EX 2421/16-224 ze dne 7. května 2025, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu Hradci Králové a soudního exekutora Mgr. P. P., jako účastníků řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem [adresa] Praha 3, a společnosti LANDAU s.r.o., sídlem [adresa] Jihlava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, soudní exekutor v rámci exekuce vedené proti stěžovateli jako povinnému napadeným rozhodnutím udělil příklep společnosti LANDAU s. r. o., na blíže specifikovaných nemovitostech. Stěžovatel proti tomu podal odvolání. Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením rozhodnutí soudního exekutora potvrdil, Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání, neboť krajský soud rozhodl v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že jeho finanční situace je způsobena pomocí oznamovatelce trestné činnosti ve smyslu zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, jehož ochrana se na něj údajně také vztahuje. V souvislosti s tím se podle svých slov stal obětí šikany ze strany soudního exekutora: průběh exekučního řízení byl podle stěžovatele nestandardní, přičemž poukazuje na to, že soudní exekutor nevyvěsil dražební vyhlášku na úřední desce exekutorského úřadu. Tuto námitku krajský soud nepřijal, neboť o vyvěšení vyhlášky svědčí to, že se do dražby přihlásilo 26 dražitelů. S tím stěžovatel nesouhlasí, jelikož dražitelé se o dražbě mohli dozvědět jinak. Stěžovatel také zmiňuje, že od pracovnice exekutorského úřadu dostal nabídku, aby se dostavil před započtením dražby k podepsání splátkového kalendáře, když ale v dohodnutou hodinu přišel, bylo zavřeno. Navíc se nemovitost prodala pod cenou kvůli neaktuálnímu znaleckému posudku.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatelova v zásadě jediná námitka se týká otázky, zda soudní exekutor vyvěsil dražební vyhlášku na úřední desce, přičemž krajský soud konstatoval, že tomu tak bylo, a vysvětlil, proč k tomuto závěru došel. Není na Ústavním soudu, aby tuto úvahu obecného soudu nahrazoval svou vlastní. Ze stěžovatelova konstatování, že měl domluvenou schůzku na exekutorském úřadu, který byl ale zavřený, stejně jako z jeho tvrzení, že se na něj vztahuje zákon o ochraně oznamovatelů, není zřejmé, jak se promítají do tvrzené neústavnosti napadených rozhodnutí, navíc z přiloženého rozhodnutí Nejvyššího soudu ani neplyne, že by stěžovatel tato tvrzení řádně uplatnil v dovolacím řízení (viz body 4 a 7, které stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezpochybnil). To platí i u tvrzeného podhodnocení nemovitostí.
6. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu