Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Š. S., proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. K. U., Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem [adresa] ze dne 4. 2. 2016 č. j. 97 EX 9488/15-17, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním ze dne 20. 4. 2016, doplněného podáními ze dne 26. 4. 2016 a ze dne 27. 4. 2016 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s žádostí o blíže nespecifikovanou pomoc. Uvedl, že je proti němu vedena exekuce a že kromě srážky z jeho důchodu soudní exekutor postihl od března 2016 i důchod Niny Suché, osoby omezené ve svéprávnosti, jejímž je opatrovníkem. S postupem exekutora stěžovatel nesouhlasil a bránil se mu.
K podáním stěžovatel připojil mimo jiné exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. K. U., Exekutorský úřad Brno-město, nařizující exekuci přikázáním pohledávky ze dvou v rozhodnutí blíže označených bankovních účtů, k vymožení pohledávky ve výši 92.292,75 Kč (k datu vydání exekučního příkazu byla pohledávka vyčíslena ve výši 270.644,28 Kč) ve prospěch oprávněné obchodní společnosti AB 4 B.V., s. r. o. se sídlem v [adresa] č. j. 97 Ex 9488/15-17, oznámení České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 22. 1. 2016 o provádění srážek z důchodu na základě příkazu soudního exekutora JUDr. K. U. ze dne 21. 1. 2016 č. j. 97 EX 9488/15-16, usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 8. 2015 č. j. P 313/2006 o ustanovení stěžovatele jako opatrovníka jeho bývalé manželce Nině Suché, omezené ve svéprávnosti, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 4. 2016 č. j. 4 EXE 3300/2015-36 o zamítnutí návrhu povinného stěžovatele na zastavení exekuce.
Ústavní soud po seznámení se s obsahem podání a příloh k nim připojených posoudil podání stěžovatele jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 citovaného zákona). V rozhodnutí ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 51/05 (U 4/52 SbNU 773) Ústavní soud konstatoval, že platná právní úprava v ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (pozn. ÚS: nyní odst. 5 cit. ustanovení), sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle § 55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 268 občanského soudního řádu. Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje. V projednávaném případě stěžovatel využil možnosti podat návrh na zastavení exekuce, který Okresní soud v Šumperku zamítl. Rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku není rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele v exekučním řízení, neboť se proti němu lze odvolat ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci. Ústavní stížnost je tudíž nepřípustná, neboť stěžovatel všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv dosud nevyčerpal. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nepovažoval však za účelné vyzývat ho k zajištění právního zastoupení, neboť i bezvadný návrh by na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva nemohl ničeho změnit. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2016
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka