Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: PVA servis, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupeného Mgr. Karlem Machánkem, advokátem se sídlem [adresa] proti vyrozumění Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení, ze dne 24. 1. 2011, čj. ORIII-18158-21/ČJ-2010-001392, a rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 4 ZN 214/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby bylo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 (dále jen "OSZ") a Policii ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") zakázáno pokračovat v porušování základních práv stěžovatele. To vidí stěžovatel v tom, že zmíněné orgány nedostatečně prověřily okolnosti nasvědčující spáchání trestného činu, stěžovatelem oznámeného. Postupem zmíněných orgánů veřejné moci, které odložily trestní oznámení stěžovatele, měla být porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení, zaslal stěžovateli vyrozumění k jeho trestnímu oznámení. V něm uvedl, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 TrŘ. Věc má charakter ryze obchodněprávního sporu o nedořešených vlastnických a uživatelských vztazích dotčených subjektů. Podle § 12 odst. 1 TrZ je trestným činem pouze závažný případ protispolečenského jednání a tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje konkrétní skutkovou podstatu trestného činu, je namístě uplatnit trestní odpovědnost. V daném případě podmínky pro zahájení trestního stíhání dány nejsou. Věc byla zkoumána i OSZ, kde příslušná státní zástupkyně posoudila podání stěžovatele, označené jako "Stížnost poškozeného proti vyrozumění k trestnímu oznámení", podle § 157 odst. 1 TrŘ se závěrem, že v postupu policejního orgánu nebylo shledáno žádné pochybení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěry šetření policejního orgánu a státního zastupitelství, polemizuje s jejich právními závěry, což doprovází tvrzením, že byly spáchány jím označené trestné činy, takže policejní orgány měly zahájit trestní stíhání, což neučinily. K této polemice je třeba uvést, že úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod, zakotvených zejména v Ústavě, Listině základních práv a svobod a mezinárodních dokumentech. Úkolem Ústavního soudu tedy není vykonávat přezkumný dohled nad činností orgánů činných v trestním řízení. Po přezkumu věci Ústavní soud dospěl k závěru, že žádná základní práva stěžovatele ve věci porušena nebyla. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, v daném případě s normami trestního práva. Ve věci bylo provedeno šetření v dostatečném rozsahu a na jeho základě byly učiněny právní závěry, které byly náležitě a přesvědčivě odůvodněny. Z nich vyplývá, že jde o záležitost občanskoprávní, resp. obchodněprávní. V detailech lze jen odkázat na logické a ústavně konformní odůvodnění napadených listin. Ústavní soud podotýká, že z ústavněprávních předpisů ani z trestněprávních předpisů nevyplývá žádný právní nárok stěžovatele na zahájení trestního stíhání po podání trestního oznámení. Posouzení, zda jsou splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, je výlučně v pravomoci orgánů státu, činných v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že ve věci nebylo shledáno nic, co by jí dávalo ústavněprávní rozměr, dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu