Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti KUBDAT Software, s.r.o. "v likvidaci", se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 174/2019-1089 ze dne 1. 2. 2019 a č. j. 30 Cdo 173/2019-1087 ze dne 1. 2. 2019, usnesením Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 107/2018-831 ze dne 5. 4. 2018, č. j. 25 Co 286/2018-896 ze dne 19. 9. 2018 a č. j. 25 Co 387/2017-689 ze dne 7. 12. 2017 a proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 29 C 168/2016-642 ze dne 25. 7. 2017, č. j. 29 C 168/2016-817 ze dne 23. 2. 2018 a č. j. 29 C 168/2016-867 ze dne 12. 6. 2018, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených meritorních a procesních rozhodnutí vydaných soudy v řízení o náhradě škody, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 168/2016. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným. V projednávané věci podal ústavní stížnost za obchodní společnost KUBDAT Software, s.r.o. "v likvidaci", její jednatel a společník L. K. (resp. advokát, jemuž za uvedenou obchodní společnost L. K. udělil plnou moc dle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), ačkoliv usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 29 Cm 116/2003-24 ze dne 12. 10. 2004 byla stěžovatelka zrušena s likvidací a byla jí jmenována likvidátorka, a to JUDr. H. S.. Jmenováním likvidátorky totiž na ni přešla působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti (srov. § 70 odst. 3 dříve platného obchodního zákoníku ve znění účinném od 31. 12. 2013).
Ústavní soud se proto zabýval předně tím, zda návrh podala osoba oprávněná zastupovat danou obchodní společnost v řízení před Ústavním soudem (srov. § 64 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 21 odst. 2 o. s. ř.), resp. zda taková osoba udělila právnímu zástupci obchodní společnosti speciální plnou moc ve smyslu § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Za tímto účelem Ústavní soud v souladu s § 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu požádal JUDr. H. S. jako likvidátorku stěžovatelky o sdělení, zda s podáním ústavní stížnosti souhlasí. Součástí přípisu adresovaného jmenované likvidátorce bylo i poučení, že nevysloví-li souhlas s podáním ústavní stížnosti, bude Ústavní soud nucen podaný návrh dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako podaný někým zjevně neoprávněným. Dne 17. 5. 2019 JUDr. H. S. uvědomila Ústavní soud, že s podáním ústavní stížnosti za stěžovatelku nesouhlasí.
S ohledem na nesouhlas likvidátorky s podáním ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V podrobnostech lze odkázat na podrobnější odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 626/18 ze dne 3. 4. 2018 řešícího stejnou situaci téže stěžovatelky, které je jí ostatně dobře známo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2019
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj