Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. D., zastoupeného Mgr. Libuší Micákovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2005, čj. 6 To 8/2005 - 211, a rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 11. 2004, čj. 4 T 218/2004 - 193, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se V. D. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozsudku Okresního soudu v Chomutově, pro porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. c), d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Zejména se jedná o ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele bylo v projednávaném případě dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 863/2005. Ústavní soud zjistil, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno dne 18. 10. 2005, přičemž ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 7. 3. 2006 (viz razítko na listovní zásilce). Jedná se tedy o návrh podaný zjevně opožděně. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2006
František Duchoň soudce Ústavního soudu