Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Vanderlaan s. r. o., sídlem [adresa] Praha, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou, advokátem se sídlem [adresa] proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2026 č. j. 62 Co 344, 345/2025-691, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Městyse Luka nad Jihlavou, sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy vystupovala jako žalovaná ve sporu s vedlejším účastníkem o zaplacení částky 6 270 000 Kč s příslušenstvím. Nyní se ústavní stížností podanou dne 15. 5. 2026 domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozsudku s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Městský soud v Praze tímto napadeným výrokem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 1 131 086 Kč. Rozhodl tak poté, co výrokem I. téhož rozsudku zčásti změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 5 C 442/2015-644 ze dne 3. 9. 2025 (ve znění doplňujícího usnesení č. j. 5 C 442/2015-654 ze dne 10. 11. 2025) tak, že zčásti žalobě vedlejšího účastníka vyhověl.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky pro projednání stěžovatelčiny ústavní stížnosti. Shledal přitom, že ústavní stížnost je předčasná, a proto není přípustná.
4. Ústavní soud zjistil z databáze https://infosoud.gov.cz/InfoSoud, že proti napadenému rozsudku byly dne 13. 5. 2026 a 15. 5. 2026 podány opravné prostředky (dovolání). Dne 27. 5. 2026 Ústavní soud telefonickým dotazem na Obvodní soud pro Prahu 10 ověřil, že dne 13. 5. 2026 podal dovolání vedlejší účastník a dne 15. 5. 2026 podala dovolání stěžovatelka.
5. V důsledku toho se Ústavní soud stížnostními námitkami nezabýval, neboť by (ať už by rozhodl jakkoliv) mohl zasáhnout do rozhodování obecných soudů, které ve věci dosud nevydaly konečné rozhodnutí. Celá věc se teď nachází ve fázi řízení před Nejvyšším soudem a minimálně do doby skončení řízení o dovolání obou účastníků je třeba na stěžovatelčinu ústavní stížnost hledět jako na předčasnou. V případě úspěchu některého z dovolání by Nejvyšší soud totiž mohl zrušit napadený rozsudek i v rozsahu, ve kterém proti němu stěžovatelka brojí ústavní stížností. Ústavní stížnost je však až krajním prostředkem k ochraně práva - nastupuje tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná (srov. § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
6. Soudce zpravodaj shrnuje, že odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Neshledal přitom důvod pro aplikaci § 75 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
7. Ústavní soud dodává, že tím neupírá stěžovatelce možnost podat ústavní stížnost, jakmile bude řízení před obecnými soudy definitivně skončeno. Takovou ústavní stížnosti Ústavní soud pak neodmítne jako opožděnou, a to i kdyby stěžovatelka znovu napadla pouze nákladový výrok. Stěžovatelka by měla v opakované ústavní stížnost uvést, že její nynější ústavní stížnost byla odmítnuta pro předčasnost, čímž zdůvodní, proč svou ústavní stížnost podanou po uplynutí lhůty považuje za přípustnou.
8. Ústavní soud však připomíná, že do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje jen v případech porušení základních práv a že ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34, a nález sp. zn. I. ÚS 2552/24, body 21 až 37). Také tyto okolnosti by měla stěžovatelka případně ve své opakované ústavní stížnosti znovu a náležitě vysvětlit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2026
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj