Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HORA HOLDING, s. r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 406/2008-77 ze dne 2. 3. 2009 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Cm 45/2003-70 ze dne 9. 6. 2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou telefaxem dne 22. 5. 2009 a zároveň téhož dne předanou poštovní přepravě a Ústavnímu soudu doručenou dne 25. 5. 2009, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena její ústavně zaručená práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a dále čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky.
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo formální a obsahové vady [především stěžovatelka nebyla právně zastoupena dle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a v jejím podání absentovala ústavněprávní argumentace], byla stěžovatelka přípisem ze dne 27. 5. 2009 vyzvána k jejich odstranění, a to ve lhůtě 4 dnů ode dne doručení této výzvy Ústavního soudu s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude její návrh odmítnut. Stěžovatelce byla shora citovaná výzva doručena dne 2. 6. 2009. Dne 8. 6. 2009 podala stěžovatelka k poštovní přepravě doplňující podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 9. 6. 2009. V něm stěžovatelka Ústavnímu soudu oznámila, že byť již právní zastoupení má (přičemž nepředložila plnou moc dokládající toto tvrzení), stanovenou lhůtu k řádnému doplnění podání nedodrží a požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad o 7 dnů. Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování poskytováním dalších lhůt k odstraňování vad podání by mělo být výjimečné. Poskytnutím další lhůty k odstranění vad je totiž liknavý stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, pečlivým stěžovatelům, kteří dostáli zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě. Dle vlastního vyjádření stěžovatelky jí bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 406/2008-77 ze dne 2. 3. 2009 doručeno dne 24. 3. 2009, lhůta k podání ústavní stížnosti tak skončila dne 25. 5. 2009. Stěžovatelka podala svou stížnost k Ústavnímu soudu resp. poštovní přepravě dne 22. 5. 2009, tedy v samém závěru zákonem stanovené 60-ti denní lhůty. Nad rámec této lhůty byla stěžovatelce poskytnuta 4 denní lhůta k opravě jejího vadného podání, která skončila až dne 8. 6. 2009. Tak byla zákonná šedesátidenní lhůta stěžovatelce prodloužena o 14 dnů. Avšak dokonce ani do dnešního dne stěžovatelka vytýkané vady podání neodstranila. Za těchto okolností neshledal soudce zpravodaj respektuhodné důvody pro další prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. V případě stěžovatelky nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že již v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, jí, vzhledem k faktu, že byla v minulosti již účastníkem řízení před Ústavním soudem (viz věc sp. zn. IV. ÚS 3048/08) a souběžně s danou ústavní stížností podala prostřednictvím právního zástupce další ústavní stížnost (viz věc sp. zn. III. ÚS 1358/09), musela jí být (a dle jejího vyjádření jí i byla) známa skutečnost, že v řízení o ústavní stížnosti zákon o Ústavním soudu vyžaduje právní zastoupení advokátem, které nelze pominout. Za popsané situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj