Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o návrhu stěžovatelky T. R., proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 86/2019-731 ze dne 12. 2. 2019, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 23. 4. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost směřující zřejmě proti rubrikovanému usnesení Nejvyššího soudu.
Návrh na zahájení řízení však nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přestože si jich navrhovatelka musela být vědoma, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (v desítkách případů) obrátila s podáními, při jejichž projednání byla o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučena, zvolila opět nekvalifikovaný postup. Proto jej Ústavní soud bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Obdobně již postupoval v celé řadě předchozích věcí navrhovatelky (z poslední doby např. usnesení sp. zn. II. ÚS 317/19 ze dne 4. 2. 2019).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 9. května 2019
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj