Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti společnosti AGRS, a.s., sídlem [adresa] Praha, 7, zastoupené advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, sídlem [adresa] Prostějov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Afs 28/2025-81 ze dne 5. března 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 3 Af 2/2024, stěžovatelka - zabývající se zajišťováním reklamních služeb - uplatnila nárok na odpočet daně z dokladů vystavených třemi dodavateli. Správce daně tento nárok neuznal, neboť stěžovatelka podle něj přijetí daných zdanitelných plnění neprokázala; stěžovatelce proto dodatečnými platebními výměry doměřil DPH a uložil jí povinnost uhradit penále. Odvolání stěžovatelky Odvolací finanční ředitelství zamítlo a dodatečné platební výměry potvrdilo. Stěžovatelčina správní žaloba pak byla zamítnuta rozsudkem městského soudu č. j. 3 Af 2/2024-73 ze dne 11. 2. 2025. Stěžovatelka následně podala kasační stížnost, v níž mimo jiné namítala nepochopení podstaty plnění od společnosti NIKA Group, spol. s r. o. v likvidaci, které ve skutečnosti mělo spočívat v tom, že jí daný dodavatel přenechal své postavení u společnosti Czech News Center, a. s. Nejvyšší správní soud k této námitce uvedl, že se zcela míjí nejen s vypořádáním městského soudu, ale i s její vlastní argumentací, a proto se jí s odkazem na § 104 odst. 4, § 109 odst. 5 soudního řádu správního nezabýval.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odůvodnění Nejvyššího správního soudu neodpovídá obsahu spisu. Městský soud se podle stěžovatelky v bodu 68 svého rozsudku zabýval i tím, zda smlouva o zprostředkování mezi stěžovatelkou a společností NIKA byla řádně posouzena podle svého obsahu, když základ plnění měl dle stěžovatelky spočívat v přenechání výsadního postavení dodavatele stěžovatelce. Městský soud se tedy touto otázkou zabýval a přijal k ní vlastní stanovisko. Podle stěžovatelky nelze připustit, aby relevantní důvody zamítnutí žaloby, které byly použity v zamítavém rozsudku, stěžovatelka nemohla v řízení o kasační stížnosti napadat.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud po seznámení se spisem konstatuje, že argumentace založená na tom, že plnění ze strany společnosti NIKA spočívalo v přenechání jejího výsadního postavení stěžovatelce, v žalobě uplatněna nebyla. Ve stěžovatelkou zdůrazňovaném bodu 68 sice městský soud zmiňuje námitku, že stěžovatelce "korporace NIKA sepsáním dodatku č. 1 ze dne 18. 12. 2017 přenechala své (výsadní) postavení na trhu", šlo ale o dílčí rekapitulaci toho, co stěžovatelka (mimo jiné) namítala ve správním řízení a jak na to Odvolací finanční ředitelství reagovalo. Ze správní žaloby je patrné, že tuto argumentační linii stěžovatelka v řízení před soudem nenásledovala.
6. Ve vztahu k fakticitě plnění od společnosti NIKA stěžovatelka v žalobě hovoří o zprostředkování slev na inzerci, zmiňuje koneckonců i svědka Kolmana, který měl vypovídat o způsobu ujednání cen za inzerci pro stěžovatelku prostřednictvím svých obchodních kontaktů. Stěžovatelka ve správní žalobě mimo jiné uvedla: "Zároveň se žalovaný odkazuje na vyjádření společnosti Czech News Center ... k výzvě správce daně, ze kterého žalovaný dovozuje, že žalobci nebyly korporacemi NIKA a Koratip zprostředkovány žádné slevy na inzerci u společnosti CNC. ... Žalobce opět vyjadřuje nesouhlas s tvrzením, že by doložené důkazní prostředky byly nedostatečné k prokázání fakticky těchto přijatých plnění." Pokud správní soud této argumentaci nepřisvědčil a stěžovatelka následně v kasační stížnosti namítala, že ve skutečnosti šlo o úplně jiný typ plnění, nelze Nejvyššímu správnímu soudu z ústavního hlediska nic vytknout, pokud se takovou argumentací s odkazem na § 104 odst. 4 a § 109 odst. 5 soudního řádu správního nezabýval.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu