Usnesení ze dne 31. 7. 2024
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavních stížnostech stěžovatelů J. V. st., J. V. ml. a J. V., zastoupených Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 171/2022-125 ze dne 29. 2. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 51 A 23/2022-95 ze dne 22. 8. 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a Krajského úřadu Středočeského kraje a obce Hlásná Třebaň jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění
1. V posuzované věci vydal stavební úřad v srpnu 2021 rozhodnutí o nařízení odstranění stavby "X". Stěžovatelé se proti tomuto rozhodnutí bránili odvoláním, které zamítl krajský úřad, a následně správní žalobou a kasační stížností. Správní soudy stěžovatelům taktéž nevyhověly. Krajský soud i Nejvyšší správní soud (NSS) se totiž shodly na tom, že v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby J. V. ml. a J. V. neměli rozhodnutí o povolení stavby vyžadované tehdy účinným zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Shodly se také na právním závěru, že případné probíhající či pravomocně neskončené řízení o společném povolení stavby nemá na řízení o odstranění stavby žádný vliv.
2. Stěžovatelé podali proti rozsudkům správních soudů samostatné ústavní stížnosti pod sp. zn. I. ÚS 1349/24, III. ÚS 1350/24 a I. ÚS 1351/24, které Ústavní soud rozhodnutím pléna z 12. 6. 2024 spojil ke společnému řízení a podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu určil soudcem zpravodajem Jana Wintra, jemuž byla přidělena první ze spojovaných věcí.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti převážně opakují argumentaci vznesenou před správními soudy. Mají za to, že žádost J. V. ml. o společné řízení z října 2013 měla být posouzena jako žádost o dodatečné povolení stavby. Podle stěžovatelů o této žádosti dosud nebylo pravomocně rozhodnuto; stavební úřad měl proto řízení o odstranění stavby ve smyslu § 129 odst. 2 věty čtvrté stavebního zákona přerušit, a nikoliv rozhodnout o nařízení odstranění stavby. Protože však správní orgány i soudy neposuzovaly stěžovatelovu žádost podle obsahu, postupovaly podle stěžovatelů přepjatě formalisticky, nepřihlédly ke smyslu právní úpravy a sofistikovaně zdůvodnily zjevnou nespravedlnost, čímž porušily práva stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé také dále upozorňují na porušení procesních práv J. V. ml. v odvolacím řízení, neboť krajský úřad doplnil dokazování o "podepsanou doručenku", aniž by měl J. V. ml. možnost se k takovému doplnění vyjádřit a aniž by byl o takovém doplnění dokazování vyrozuměn. Stavební úřad měl navíc podle stěžovatelů J. V. ml. upozornit, že řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby považuje za pravomocně skončené. Stěžovatelé také bez dalšího zdůvodnění tvrdí porušení svého práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Navrhují, aby Ústavní soud napadené rozsudky pro rozpor s čl. 36 a čl. 11 Listiny zrušil a aby odložil vykonatelnost napadených rozsudků ve smyslu § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Jestliže Ústavní soud ustáleně opakuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky), není to jen prázdná fráze. Ústavní soud skutečně není další soudní instancí a napadená rozhodnutí může rušit jen v těch případech, kdy obecné soudy poruší některé základní právo stěžovatelů.
6. Stěžovatelé v ústavních stížnostech obsáhle rekapitulují skutkový stav věci, předchozí průběh řízení, obsah napadených rozsudků a opakují své námitky z kasační stížnosti, resp. ze správní žaloby. Kromě obecných poukazů na ústavní principy a ustanovení Listiny však zcela opomíjí jakoukoliv ústavněprávní argumentaci. Ústavnímu soudu nevysvětlují, proč - například s ohledem na judikaturu Ústavního soudu - bylo řízení před obecnými soudy jako celek nespravedlivé (a tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny). Poukazují pouze na přepjatý formalismus při hodnocení žádosti J. V. ml. o společné povolení stavby. NSS však stěžovatelům vysvětlil, že tuto námitku nevznesli před krajským soudem, a v řízení o kasační stížnosti se jí tak NSS nemohl zabývat (nepřípustná námitka ve smyslu § 104 odst. 4 soudního řádu správního; viz body 30 až 33 napadeného rozsudku NSS). Stěžovatelé v ústavní stížnosti závěr o nepřípustnosti této námitky nijak nerozporují.
7. Na všechny námitky stěžovatelů v rovině podústavního práva (včetně poukazů na některá procesní pochybení) podrobně odpověděly správní soudy v napadených rozsudcích a žádné další odůvodněné námitky v rovině práva ústavního stěžovatelé nevznášejí. Správní soudy stěžovatelům vysvětlily, že předmětem přezkumu v posuzované věci bylo pouze rozhodnutí o odstranění stavby, a nikoliv rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání společného povolení na stavbu. Stěžovatelé neměli povolení vyžadované pro provedení stavby, a proto nebyli oprávněni zahajovat jakékoliv práce k provedení stavby. Jak uvedly správní soudy, na řízení o odstranění stavby nemá probíhající či pravomocně neskončené řízení o společném povolení žádný vliv; vliv by mohlo mít pouze tehdy, pokud by stavební úřad provedení stavby v mezidobí pravomocně povolil (což se však zde nestalo a stěžovatelé to netvrdí).
8. Ústavní soud tak v posuzované věci neshledal žádné porušení základních práv a svobod stěžovatelů a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. S ohledem na výrok tohoto usnesení a na to, že Ústavní soud celou věc vyřídil v relativně krátké době, pak již Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozsudků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2024 Jan Wintr, v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 12. 6. 2024
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudců a soudkyň Lucie Dolanské Bányaiové, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., vedené pod sp. zn. I. ÚS 1349/24, ústavní stížnosti stěžovatele J. V. ml., vedené pod sp. zn. III. ÚS 1350/24 a ústavní stížnosti stěžovatelky J. V., vedené pod sp. zn. I. ÚS 1351/24, zastoupeni Mgr. Markem Nemethem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2024 č. j. 9 As 171/2022-125 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2022 č. j. 51 A 23/2022-95, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem [adresa] Praha 5 - Smíchov, a obce X, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na spojení věcí, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1349/24, sp. zn. III. ÚS 1350/24 a sp. zn. I. ÚS 1351/24 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. I. ÚS 1349/24.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z ústavních stížností a jejích příloh se podává, že stěžovatelé napadají stejná rozhodnutí obecných soudů, která se týkají řízení o odstranění stavby. Jsou zastoupeni stejným advokátem a v ústavních stížnostech uplatňují v podstatě totožnou argumentaci.
4. Z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení Ústavní soud proto rozhodl o spojení ve výroku uvedených věcí ke společnému řízení.
5. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu je soudcem zpravodajem ve spojených věcech Jan Wintr, neboť mu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností vedená pod sp. zn. I. ÚS 1349/24.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2024
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu