Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti R. V. a J. V., obou zastoupených JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem [adresa] Brno, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. Nc 30/2026-43, 2 P a Nc 60/2026 ze dne 11. 5. 2026, za účasti Okresního soudu Brno-venkov jako účastníka řízení a nezletilé [nezletilý], a H. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice, první vedlejší účastnice je matkou stěžovatele a babičkou nezletilé vedlejší účastnice. P. O. soudem Brno-venkov probíhá řízení o návrhu babičky na úpravu styku s nezletilou. Stěžovatelé ústavní stížností brojí proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým okresní soud rodině nařídil účastnit se rodinné terapie. Stěžovatelé tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje jejich ústavně zaručené právo podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud napadeným rozhodnutím konkrétně uložil - za použití § 468b odst. 6 věty první zákona o zvláštních řízeních soudních: 1) rodičům a babičce povinnost účastnit se rodinné terapie u konkrétního poskytovatele odborné pomoci v délce trvání minimálně dvou měsíců, 2) rodičům a babičce povinnost tohoto poskytovatele kontaktovat do 3 dnů od doručení napadeného usnesení, 3) rodičům povinnost umožnit psychologovi kontakt s nezletilou samostatně, za přítomnosti obou rodičů a babičky, či za přítomnosti jednoho rodiče, či babičky, podle uvážení odborníka. Okresní soud vyšel z návrhu babičky a z vyjádření rodičů: babička se i přes svou veškerou snahu s vnučkou od narození nesetkala, protože rodiče styk nechtějí umožnit pro tvrzené týrání otce babičkou. Rodiče uvedli, že nezletilá babičku nezná, nemá k ní žádný vztah, obávají se nepřiměřené psychické zátěže nezletilé a její styk s babičkou považují za kontraproduktivní vzhledem k velmi špatnému vztahu mezi babičkou a otcem. Ze zprávy opatrovníka okresní soud zjistil, že nedošlo ke shodě a rodiče si jakýkoliv vliv babičky na nezletilou nepřejí; opatrovník předestřel možnost rodinné terapie. Okresní soud shledal vztahy mezi rodiči a babičkou napjatými a komunikaci velmi problematickou, s ohledem na zájem nezletilé dospěl k tomu, že je vhodné i účelné tyto problémy odstranit a spor vyřešit smírnou cestou. Napadené rozhodnutí vydal ve snaze vést účastníky ke smírnému řešení a ochránit nezletilou před negativními dopady sporu.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a považují ho za nepřípustný zásah orgánu veřejné moci. Shrnují, že okresní soud při prvním jednání ve věci provedl dokazování a vyslechl je a babičku, načež sdělil účastníkům svůj předběžný právní názor. Podle stěžovatelů tento názor soudu nemá oporu v provedeném dokazování a je v rozporu s hmotným právem. Stěžovatelé především zpochybňují, že babička má právo na kontakt s nezletilou, a argumentují předpoklady pro přiznání takového práva soudem podle § 927 občanského zákoníku. K rozhodování o styku prarodičů s nezletilými dětmi existuje judikatura Ústavního soudu, na kterou stěžovatelé odkazují. Stěžovatelé zdůrazňují, že babička nezletilou dosud neviděla, nezletilá ji nezná a ani jeden z rodičů nemá zájem to změnit. Nezletilá vyrůstá v harmonickém rodinném prostředí a má kontakt s babičkou z matčiny strany (pravidelně) a s dědečkem z otcovy strany (občas). Podle stěžovatelů je na nich, aby rozhodovali o tom, zda je v zájmu dítěte stýkat se s tím kterým prarodičem. Tím, že okresní soud uložil rodičům, aby nezletilé umožnili kontakt s babičkou v rámci terapií, v podstatě babičce vyhověl ve věci samé. Současně rozhodnutí o tom, zda se setkání uskuteční nebo ne, přenechal na psychologovi, čímž podle stěžovatelů přenesl svou pravomoc rozhodovat na soukromou osobu.
4. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud ji posoudil jako zjevně neopodstatněnou. Usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s tím, že by jejich nezletilá dcera měla být v kontaktu se svou babičkou (matkou stěžovatele). Stěžovatelé vysvětlují, že se nezletilá s babičkou nikdy neviděla a že oni nepovažují jejich setkávání za souladné se zájmem nezletilé. Také popisují důvody, které je k tomu vedou. Okresnímu soudu vytýkají, že styk nezletilé se stěžovatelkou umožnil, ba dokonce určil prostřednictvím nařízení rodinných terapií za účasti nezletilé i babičky. Tím podle stěžovatelů napadeným rozhodnutím rozhodl či minimálně předjímá rozhodnutí ve věci samé (o úpravě styku nezletilé s babičkou).
6. Ústavní soud tento nesouhlas stěžovatelů považuje za minimálně předčasný. Podstata ústavní stížnosti (včetně odkazů na rozhodovací praxi Ústavního soudu) se míjí s obsahem i důvody napadeného rozhodnutí, které žádným způsobem nestanovilo styk nezletilé s babičkou. Okresní soud v něm nerozhodl o žádném vymahatelném nároku babičky na styk s nezletilou, neurčil žádný rozsah ani formu styku. Uložení povinnosti zajistit účast nezletilé na rodinné terapii (samostatně, za přítomnosti rodičů, za přítomnosti babičky dle uvážení odborníka) lze stěží považovat za realizaci styku dítěte s prarodičem. Z napadeného rozhodnutí plyne, že rodinná terapie má vést k vyjasnění, zda styk s babičkou v zájmu nezletilé vůbec je a za jakých podmínek, případně všechny zúčastněné na možnost setkávání připravit, a to v bezpečném prostředí za asistence odborné pomoci. Ústavní soud se proto neztotožňuje s tím, že by okresní soud své pravomoci nepřípustně přenesl na soukromou osobu.
7. Zjevně neopodstatněná je pak námitka stěžovatelů, že předběžný právní názor sdělený okresním soudem je v rozporu se zákonem a nemá oporu v dokazování. Stěžovatelé v ústavní stížnosti citují předběžný právní názor okresního soudu, který lze shrnout takto: Jednak je vhodné, aby rodiče a babička absolvovali nařízenou rodinnou terapii, protože babička má právo na kontakt se svou jedinou vnučkou a špatné vztahy mezi babičkou a otcem nemohou být důvodem pro úplné bránění kontaktu babičky a nezletilé. Jednak okresní soud až po absolvování terapie rozhodne o rozsahu styku, prozatím považoval za adekvátní krátké asistované styky přibližně jedenkrát za dva měsíce na jednu hodinu. Ústavní soud toto předběžné sdělení okresního soudu na rozdíl od stěžovatelů považuje za střízlivé a pečlivé vyhodnocení komplikované situace v rodině. Okresní soud pouze předeslal, co se mu v dané chvíli jevilo jako pravděpodobné a vhodné. Konstatování, že babička má právo na kontakt s nezletilou, vyznívá prozatím velmi obecně a je ze své povahy předběžné. V tuto chvíli postup soudu nepředstavuje nepřiměřený zásah do rodičovského práva stěžovatelů. Okresní soud si pro svůj definitivní názor ponechal prostor a z napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrná snaha o nalezení smírného uspořádání poměrů v rodině. Ústavní soud v tento moment nijak závazně nehodnotí, zda má babička právo na styk s nezletilou, nebo nikoliv - to bude teď věcí okresního soudu, který zohlední výsledek odborné terapie, případně přání nezletilé a rozhodne o návrhu babičky v souladu nejlepším zájmem nezletilé.
8. Ústavní soud shrnuje, že neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Proto jejich ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2026
Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu