Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 1 Afs 510/2019-24, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, č. j. 15 Af 10/2019-36, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 15. 5. 2020 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který však není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a navrhovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 téhož zákona).
Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V nyní posuzovaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatel podal již velký počet ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 112/15 ze dne 28. 4. 2015 či usnesení sp. zn. I. ÚS 673/18 ze dne 23. 7. 2018).
Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být zastoupen advokátem již při podání návrhu. Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení sp. zn. III. ÚS 26/20 ze dne 16. 1. 2020 či usnesení sp. zn. III. ÚS 4014/19 ze dne 21. 1. 2020).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2020
Tomáš Lichovník v. r soudce zpravodaj