Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. K. S. V., zastoupené Mgr. Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem sídlem [adresa] Praha 4, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 298/2023-257 ze dne 7. 3. 2024 a výroku II. rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. 8 C 54/2023-151 ze dne 16. 8. 2023, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a dále a) Ing. J. S., b) Ing. J. V., c) Ing. J. V., d) Mgr. J. F., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Benešově ("nalézací soud") zamítl žalobu vedlejšího účastníka a) o určení vlastnického práva k nemovitostem (výrok I. rozhodnutí označeného v záhlaví); dále uložil vedlejšímu účastníkovi a) povinnost zaplatit stěžovatelce 17 758 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok II. napadeného rozhodnutí). Krajský soud v Praze ("odvolací soud") usnesení nalézacího soudu potvrdil (výrok I. rozhodnutí označeného v záhlaví) a vedlejšímu účastníkovi a) uložil povinnost nahradit stěžovatelce 8 228 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. napadeného usnesení).
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že soudy napadenými rozhodnutími v částech týkajících se náhrady nákladů řízení porušily její základní práva, protože náklady řízení stanovily v nezákonné výši.
4. Dříve než se Ústavní soud zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, zkoumal, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu; zjistil, že jeden vedlejší účastník a) proti rozsudku odvolacího soudu č. j. 27 Co 298/2023-257 ze dne 7. 3. 2024 brojí dovoláním. Uvedenou informaci ověřil u nalézacího soudu; dovolací řízení u Nejvyššího soudu dosud není vedeno pod spisovou značkou.
5. Řízení o Ústavní stížnosti je založeno na zásadě subsidiarity, která má dvě stránky: formální a materiální. Nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena a neexistují žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit protiústavnost (tzv. materiální stránka). Zásadně v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [k tomu nedávno stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25]. Probíhá-li proto v řešené věci dovolací řízení, je zásadně vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty i zásadou minimalizace ingerence Ústavního soudu - zasahoval do rozhodování obecných soudů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1770/22 ze dne 11. 8. 2022).
6. Stěžovatelka má za to, že soudy porušily její základní práva výroky, které se týkají náhrady nákladů řízení. Dovolání jen proti výroku o nákladech je objektivně nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu] a stěžovatelce nezbývalo nic jiného, než se obrátit na Ústavní soud. Na Nejvyšší soud se ovšem obrátil vedlejší účastník a), který brojí proti meritornímu rozhodnutí s dovoláním. Věc účastníků řízení tedy není pro obecné soudy definitivně uzavřena, a není proto splněn materiální požadavek zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Ve věci souběžně probíhá jiné soudní řízení. Ústavní soud nemůže předjímat, jakým způsobem Nejvyšší soud rozhodne. Ať už Nejvyšší soud rozhodne jakkoli, je ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud tímto postupem stěžovatelce "nezavírá dveře" k budoucímu ústavnímu přezkumu. Stěžovatelka se může obrátit na Ústavní soud poté co obecné soudy ve věci rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude zachována. 8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je v nynější fázi řízení nepřípustná (předčasná); soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2024
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj