I. ÚS 1446/26

Odůvodnění

Shrnutí okolností předcházejících podání ústavní stížnosti

1. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí ve dvou procesních liniích: (1) rozhodnutí o zajištění Bitcoinů, (2) rozhodnutí, kterými mu bylo odepřeno nahlédnout do části trestního spisu.

2. Usnesením Vrchního státní zastupitelství v Olomouci (dále jen "VSZ") ze dne 8. 9. 2025 bylo rozhodnuto o zajištění výnosů z trestné činnosti, a to virtuální měny Bitcoin v celkové hodnotě 8,95447558 z portfolia účtu vedeného u společnosti X. Společnost X následně (po rozhodnutí VSZ o zajištění Bitcoinů) informovala VSZ, že osobou, jejíž majetková práva se váží k zajištěným aktivům, je právě stěžovatel - usnesení VSZ mu tedy poté bylo doručeno.

3. Z napadeného usnesení VSZ plyne, že zajištěné Bitcoiny lze důvodně považovat za výnos z trestné činnosti spojený s provozováním darknetového tržiště Nucleus Market. Provozovatelem či administrátorem Nucleus Market měl být T. J., obviněný ze zvlášť závažných zločinů legalizace výnosů z trestné činnosti. V usnesení VSZ jsou mimo jiné popsány transakční toky kryptoaktiv, na jejich základě mají orgány činné v trestním řízení důvodné podezření, že Bitcoiny, které stěžovatel od T. J. obdržel (dle jeho tvrzení jako zálohu za právní služby obhájce), pocházejí právě z darknetového tržiště Nucleus Market, resp. drogové trestné činnosti T. J. (srov. body 5 a 25-36 usnesení VSZ).

4. Proti usnesení VSZ podal stěžovatel v lednu 2026 stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci. Ten stížnost zamítl, když se plně ztotožnil se závěry VSZ ohledně důvodnosti zajištění. Vrchní soud rovněž shledal, že zajištění je v dané situaci přiměřené (srov. body 14, 17 a 18 usnesení vrchního soudu). Naopak se neztotožnil s námitkami stěžovatele k analýze transakčního toku ani s tvrzením, že Bitcoiny nelze zajistit, jelikož stěžovatel byl při jejich přijetí v dobré víře (body 10 a 11 usnesení vrchního soudu).

5. V druhé procesní linii stěžovatel v březnu 2026 požádal prostřednictvím svého zmocněnce o nahlédnutí do spisu vedeného k trestnímu stíhání T. J. (sp. zn. NCOZ-6696/TČ-2025-417603). Nahlédnutí mu bylo umožněno, to ovšem vyjma dvou DVD disků obsahujících data z kryptoměnové burzy Binance. Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"), v rozhodnutí o zamítnutí žádosti o nahlédnutí do spisu uvedla především, že zpřístupněním dat by mohlo dojít ke zmaření účelu trestního řízení. Stěžovatel podal žádost k VSZ o přezkum postupu policejního orgánu. VSZ však stěžovateli ve svém vyrozumění nevyhovělo a blíže rozvedlo důvody, pro které informace na DVD discích nelze v této fázi řízení zpřístupnit. Následně stěžovatel podal k Nejvyššímu státnímu zastupitelství (dále jen "NSZ") podnět k výkonu dohledu. NSZ však postup policejního orgánu, jakož i dozorového VSZ, potvrdilo. NSZ uvedlo, že pro omezení nahlížení do spisu je dán důvod, který i Ústavní soud řadí mezi legitimní "závažné důvody" ve smyslu § 65 odst. 2 trestního řádu.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížností napadá (1) obě usnesení vztahující se k zajištění Bitcoinů; (2) všechna tři rozhodnutí, resp. vyrozumění, kterými mu nebylo umožněno nahlédnout do části spisu.

7. K první procesní linii stěžovatel vznáší meritorní argumentaci proti samotnému zajištění. Lze shrnout, že stěžovatel zejména polemizuje s dílčími aspekty argumentace usnesení vrchního soudu - tvrdí, že některé pasáže jsou nepřezkoumatelné, paušální, rozporné se spisem a soud se rovněž např. opomenul vyjádřit k blockchainové analýze předložené stěžovatelem. Stěžovatel rovněž tvrdí, že zajištěné Bitcoiny nabyl v dobré víře jako zálohu za právní služby poskytované T. J. v době, kdy ten ještě nebyl trestně stíhán.

8. K první procesní linii dále stěžovatel vznáší argumentaci spočívající v tom, že mu nebylo doručeno vyjádření VSZ, kterým reagovalo na jeho stížnost proti usnesení o zajištění Bitcoinů. Toto nedoručené vyjádření mělo být jedním z podkladů pro následné rozhodnutí vrchního soudu jako soudu stížnostního. Vrchní soud proto porušil zásadu kontradiktornosti řízení.

9. V druhé procesní linii ústavní stížnost napadá postup policejního orgánu, který stěžovateli odepřel s odkazem na § 65 odst. 2 trestního řádu přístup k části spisu - dvěma DVD diskům. Stěžovatel se domnívá, že právě tyto disky obsahují informace, které by mu umožnily prokázat, že zajištěné Bitcoiny nepochází z darknetového tržiště Nucleus Market. Podle stěžovatele orgány opomenuly klíčovou skutečnost, že stěžovatel není obviněným, nýbrž zúčastněnou osobou. Orgány podle stěžovatele pouze obecně popisují důvody nemožnosti zpřístupnit část spisu a nesplnily povinnost náležitého odůvodnění. Tím mu měla být upřena možnost se účinně bránit proti zásahu do jeho vlastnického práva.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud nejprve obecně předesílá, že by měl do rozhodování orgánů činných v raných fázích trestního řízení zasahovat jen zcela výjimečně - v případech, kdy se jejich postup vymyká ústavnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2583/22 či III. ÚS 2137/25).

11. K takto závažným pochybením ovšem v nyní posuzované věci nedošlo. Ústavní stížnost je v obou procesních liniích zjevně neopodstatněná.

III.a K námitkám o zajištění Bitcoinů

12. Ústavní soud zachovává výraznou zdrženlivost při přezkumu rozhodnutí, kterými byl zajištěn majetek osoby, proti které se vede trestní řízení. Jde totiž o prostředek dočasný, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Je primárně na orgánech činných v trestním řízení, aby při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení důkladně vážily a posoudily, zda je zajištění nezbytným opatřením pro dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2209/15, bod 32; či usnesení sp. zn. IV. ÚS 58/24, bod 10).

13. Ústavní soud shrnul požadavky kladené ústavním pořádkem na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu do následujících tezí: musí mít zákonný podklad, musí být vydáno příslušným orgánem a nesmí být projevem libovůle (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2130/24, bod 19, či nález sp. zn. III. ÚS 584/22, bod 18). Jinak řečeno, Ústavní soud zasahuje pouze v případě zjevných excesů, zcela neodůvodněných zásahů do majetkových práv osob atp.

14. Na tomto místě lze přitom rovněž připomenout, že Ústavní soud je oprávněn odůvodnit usnesení o zjevné neopodstatněnosti pouhým odkazem na zákonný důvod odmítnutí ústavní stížnosti (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Rolí Ústavního soudu tedy není znovu podrobně reagovat na veškeré dílčí námitky stěžovatele, jsou-li odpovědi na tyto námitky obsaženy v napadených rozhodnutích. Tak tomu ve zde posuzovaném případě je.

15. Ústavní soud shledal napadené usnesení VSZ, jakož i navazující usnesení vrchního soudu, ústavně konformními a řádně odůvodněnými. Ústavní soud se neztotožnil se stěžovatelem, že by odůvodnění vrchního soudu obsahovalo ústavněprávně relevantní vady. Stěžovatel se v bodech 14 až 21 ústavní stížnosti zaměřuje na dílčí formulace odůvodnění vrchního soudu - žádná z těchto námitek však není způsobilá ústavněprávně zpochybnit celkové závěry prvostupňového rozhodnutí VSZ. V usnesení VSZ jsou detailně a logicky popsány transakční toky, které vedou k důvodnému podezření, že zajištěné Bitcoiny pocházejí z trestné činnosti (body 17, 24-31, 34-36 usnesení VSZ). Dále VSZ popisuje neúspěšný pokus stěžovatele a T. J. o směnu 50 Bitcoinů, kdy směnárna odmítla obchod realizovat, jelikož při vlastní interní analýze odhalila spojení Bitcoinů s darknetovým tržištěm Nucleus Market (body 17-22 usnesení). Již to samo o sobě vyvrací tvrzení stěžovatele o jeho dobré víře v bezproblémový původ Bitcoinů. Nad rámec toho lze uvést, jak již upozornil také vrchní soud v bodě 11 napadeného usnesení, že i případná dobrá víra nabyvatele určité věci neznamená, že tato věc nemůže být zajištěna jako výnos z trestné činnosti. Stěžovatelova argumentace v tomto směru je neopodstatněná, a to skutečně zjevně.

III.b K námitkám o porušení kontradiktornosti řízení

16. Stěžovatel dále namítá, že vrchní soud porušil kontradiktornost řízení, když mu nedoručil vyjádření VSZ ke stížnosti stěžovatele proti napadenému usnesení VSZ, kterým byly zajištěny Bitcoiny.

17. Zásada kontradiktornosti řízení je součástí ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. V souladu s ní musí být účastníci až na striktně omezené výjimky seznámeni s každým stanoviskem, jehož účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musí mít možnost se k němu vyjádřit. Význam zásady kontradiktornosti se však může lišit dle typu řízení, v němž je porušení kontradiktornosti namítáno (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 3689/17, bod 11; I. ÚS 2025/10, body 15 a 16; I. ÚS 1311/26, bod 18).

18. Porušením kontradiktornosti řízení, které dosahuje ústavního rozměru, je například nedoručení takového vyjádření, které obsahuje nová zjištění či argumentaci, se kterou se nemohla neobeslaná (proti)strana dříve seznámit. Ústavně nesouladným porušením zásady kontradiktornosti tedy není např. nedoručení vyjádření, které pouze jiným způsobem reprodukuje argumentaci předešlých podání či rozhodnutí - v takových případech jde pouze o porušení formálního charakteru, které ústavního rozměru nedosahuje (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 2300/21, bod 47, I. ÚS 3287/23, bod 22, či III. ÚS 3397/23, bod 18).

19. Jinak řečeno, dodržování zásady kontradiktornosti nelze nikdy zcela odtrhnout od konkrétního kontextu a průběhu řízení. Ne každá situace, kdy účastník není seznámen s určitým vyjádřením, znamená automaticky porušení ústavně zaručených práv (srov. dále např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3287/23, bod 22, či III. ÚS 3397/23, bod 18; z judikatury ESLP např. rozsudek ve věci Adamčo proti Slovensku ze dne 12. 11. 2019, stížnost č. 45084/14, či Janáček proti České republice ze dne 2. 2. 2023, stížnost č. 9634/17).

20. Ústavní soud vyhodnotil, že vyjádření VSZ neobsahovalo žádnou novou a současně stěžejní argumentaci, se kterou by se stěžovatel nemohl seznámit již z dřívějšího usnesení VSZ o zajištění Bitcoinů. Vyjádření VSZ, jakož i následné usnesení vrchního soudu, odkazovalo na vyčerpávající argumentaci obsaženou právě v napadeném usnesení. Vrchní soud tedy své rozhodnutí neopřel o žádnou skutečnost, která by byla uvedena ve vyjádření VSZ a současně by nebyla uvedena v předchozím prvostupňovém rozhodnutí. Z pohledu ústavního přezkumu je zásadní, že stěžovatel byl při podání stížnosti proti prvostupňovému zajišťovacímu rozhodnutí seznámen s veškerou podstatnou argumentací, o kterou bylo následně opřeno i rozhodnutí vrchního soudu.

21. Právě v tom se posuzovaná věc odlišuje od stěžovatelem odkazovaných nálezů sp. zn. IV. ÚS 1491/25, II. ÚS 1309/24, jakož i nálezu sp. zn. I. ÚS 1311/26. Jak totiž Ústavní soud uvedl v bodě 19 posledně citovaného nálezu, vyjádření, s nímž nebyl stěžovatel seznámen, obsahovalo podrobnou argumentaci, která v nemalé míře odpovídala důvodům, pro které následně soudy stěžovatelově žádosti nevyhověly (v případě nálezu sp. zn. IV. ÚS 1491/25 lze analogické úvahy nalézt v bodě 28 odůvodnění, v nálezu sp. zn. II. ÚS 1309/24 pak v bodech 21 až 28).

22. Stěžovateli nelze přisvědčit v tom, že vrchní soud převzal argumentaci z vyjádření VSZ, kterou shrnul v bodě 4 napadeného usnesení. Argumentace VSZ ve vyjádření (a následně i vrchního soudu) totiž po celou dobu odkazovala na závěry napadeného prvostupňového rozhodnutí. Vyjádření VSZ odkazovalo mj. na odůvodnění k absenci dobré víry stěžovatele (body 17-22 usnesení VSZ), neschopnost T. J. doložit původ Bitcoinů (bod 10 usnesení VSZ) či na popis transakčních toků z Nucleus Market až na účet spojený se stěžovatelem (body 24-31, 34-36 usnesení VSZ). Obdobně, ve stěžovatelem odkazovaných bodech 9 a 13 usnesení vrchního soudu se odkazuje na odůvodnění usnesení VSZ, nikoli na vyjádření VSZ ke stížnosti stěžovatele. Pro úplnost lze uvést, že vrchní soud v bodě 17 shrnul: "Stížnostní soud se proto zcela ztotožnil s názorem státní zástupkyně obsaženým v napadeném usnesení, pokud uzavřela, že v současném stádiu trestního řízení dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že zajištěná virtuální měna může být výnosem z trestné činnosti.". V tomto ohledu lze tedy shrnout, že oproti jiným případům, kdy Ústavní soud vyhověl stěžovatelům z důvodu porušení kontradiktornosti řízení, ve zde posuzované neobsahovalo vyjádření, s nímž se stěžovatel nemohl seznámit, žádné nové a stěžejní informace, které by ovlivnily výsledek řízení; krom toho se jednalo o vyjádření v rámci řízení ve druhém stupni.

23. Navíc, jak již bylo uvedeno výše, zásada kontradiktornosti řízení nemá shodný význam ve všech typech řízení. V případě vazebního řízení, které bylo řešeno např. výše zmiňovaným nálezem I. ÚS 1311/26, jsou požadavky na dodržení kontradiktornosti typově vyšší než v případě zajištění majetku. Vzetím obviněného do vazby (či jeho ponecháním ve vazbě) totiž dochází k nenávratnému zásahu do jeho práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny. V případě zajištění majetku se však jedná o omezení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny, které je pouze dočasné povahy. Na dodržení zásady kontradiktornosti v řízení o zajištění majetku tedy není třeba trvat natolik striktně jako je tomu v případě vazebního řízení. To ve spojení s výše uvedenými argumenty vede Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti námitek stěžovatele.

III.c K námitkám týkajícím se odepření nahlédnutí do části spisu

24. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná také co se týče námitek stěžovatele proti odepření nahlédnutí stěžovatele do části spisu.

25. Právo nahlížet do trestního spisu může být dle § 65 odst. 2 trestního řádu - při náležitém odůvodnění - ústavně konformně omezeno. Děje se tak zejména za účelem předcházení maření účelu trestního řízení (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3221/09). V napadených rozhodnutích jsou jasně a logicky popsány důvody pro odepření nahlédnutí do části spisu právě z tohoto ústavně akceptovatelného důvodu.

26. Podle napadených rozhodnutí (resp. vyrozumění) se na nezpřístupněných DVD discích nacházejí "(...) údaje významné pro další prověřované skutečnosti, transakční vazby a osoby související s trestnou činností, jež je předmětem tohoto trestního řízení. Zpřístupnění požadovaného datového obsahu by tak mohlo vést k předčasnému odhalení všech transakčních vazeb, které jsou v současné době předmětem dalšího prověřování a vyhodnocování orgány činnými v trestním řízení. Data z kryptoměnové burzy totiž mj. obsahují nejen jednotlivé transakční záznamy, ale rovněž identifikační a lokalizační údaje účtů, časové souvislosti transakcí a další metadata, která umožňují rekonstruovat širší finanční toky mezi jednotlivými adresami a účty." Stěžovatel tedy evidentně nebyl odmítnut pouze s obecným odkazem na ohrožení účelu trestního řízení, jak tvrdí.

27. Navíc, ačkoli stěžovatel požádal o nahlížení do spisu jako zúčastněná osoba, jejíž majetek byl zajištěn, nelze přehlédnout skutečnost, že je právním zástupcem trestně stíhaného T. J. a současně je proti němu rovněž vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby a zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti.

28. Konečně, jak stojí i v samotných napadených vyrozuměních VSZ a NSZ, stěžovateli bylo umožněno nahlédnout do podstatné části spisu v rozsahu umožňujícím seznámit se s relevantními zjištěními orgánů činných v trestním řízení, jež vedly k vydání podnětu k zajištění Bitcoinů. Ústavní soud se rovněž ztotožňuje s VSZ v tom smyslu, že (ústavní) právo nahlížet do spisu není po celou dobu trestního řízení stejně silné; nejintenzivnější je až na samém konci vyšetřování a v řízení před soudem, naproti tomu v přípravném řízení je slabší a může být omezeno, popř. i zcela vyloučeno.

Závěr

29. Ústavní soud ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2026

Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu