Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky DOGROSE a. s., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem [adresa] 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013 č. j. 26 Cdo 3502/2012-472, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2011 č. j. 51 Co 295/2010-308 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. března 2010 č. j. 9 C 40/2007-207, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se navrhovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013 č. j. 26 Cdo 3502/2012-472 a jeho vydání předcházejících rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2011 č. j. 51 Co 295/2010-308 a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. března 2010 č. j. 9 C 40/2007-207. Obecným soudům navrhovatelka vytkla, že dle jejího názoru při zjišťování skutkového stavu učinily (stran existence relevantního nájemního vztahu) co do jeho odůvodnění souhrnné skutkové zjištění. Cítí se tak být označenými rozhodnutími dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 11 odst. 1, 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu odůvodnění soudu I. stupně, jakož i soudu odvolacího se dostatečně podává, z jakých konkrétních důkazů zjištění existence nájemního vztahu mezi navrhovatelkou a (v řízení před nimi) žalobkyní obecné soudy vyvodily. O souhrnné skutkové zjištění se rozhodně v daném případě nejedná (srov. kupř. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3902/11), pročež se skutkové hodnotící úvahy obecných soudů vtělené do odůvodnění napadených rozhodnutí (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) a na jejich obsah postačí za této situace odkázat. V důsledku uvedeného bylo o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu