ÚS 145/99
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele A. K., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se svým podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 3. 1999, domáhal přezkoumání usnesení Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nebylo z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák.) a navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.). Na základě shora uvedených skutečností byl navrhovatel přípisem ze dne 25. 3. 1999 vyzván Ústavním soudem, aby svoje podání uvedl do souladu se zákonnými požadavky a současně mu byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovateli.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20. dubna 1999 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu