Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti pana F. Š., zastoupeném JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti oznámení Vězeňské služby ČR, Věznice Pardubice, ze dne 1. 10. 2017, č. j. VS-53114-149/ČJ-2016-802140, sdělení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 30 Spr 60/2018, sdělení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 4 Nt 1278/2018 a sp. zn. 2 Nt 1502/2017, sdělení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 8 Nt 706/2017 a sp. zn. 8 Nt 708/2017, sdělení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 1. 2018, č. j. 0 Nt 1447/2017-8, ze dne 18. 1. 2018, č. j. 0 Nt 1447/2017-12 a sdělení ze dne 1. 2. 2018, č. j. 0 Nt 1447/2017-25, o návrhu na přikázání projednání věci před Obvodním soudem pro Prahu 4 a návrhu na zrušení čl. IV. zákona č. 58/2017, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 2. 5. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných aktů orgánů státní moci. Své podání spojil stěžovatel s návrhem na zrušení části právního předpisu.
Stěžovatel se v roce 2017 nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, kde mu bylo oznámením Vězeňské služby ČR Věznice Pardubice dne 1. 10. 2017 sděleno, že se na základě přechodného ustanovení čl. II. a ustanovení čl. IV. zákona č. 58/2017 Sb. mění jeho zařazení z dozoru do věznice s ostrahou - do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení. Proti tomuto oznámení podal stěžovatel stížnost u ředitele Věznice Pardubice a dále pak též k Okresnímu soudu v Pardubicích. Ten ho ústavní stížností napadeným sdělením ze dne 15. 1. 2018 sp. zn. 30 Spr 60/2018 informoval o tom, že věc byla postoupena místně příslušnému soudu v Nymburce. Obdobného sdělení se dostalo stěžovateli též od jmenovaného soudu a Okresního soudu v Rakovníku s tím, že se jeho podnětem zabýval až Okresní soud v Jablonci nad Nisou, který stěžovatele ústavní stížností napadenými sděleními informoval o právním zastoupení, o vyřízení průtahů v řízení a vyřízení jeho podání směřující proti oznámení ze dne 10. 1. 2017. Okresní soud v Jablonci nad Nisou uzavřel, že proti tomuto oznámení nelze brojit opravným prostředkem tak, jako proti rozhodnutí ředitele věznice.
Stěžovatel proti shora uvedeným úkonům obecných soudů podal předmětnou ústavní stížnost s tím, že odkazuje na ustanovení § 12b odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., které svěřuje řediteli věznice pravomoc rozhodnout o umístění odsouzeného do některého z oddělení věznice s ostrahou. Stěžovatel namítal průtahy v řízení a vyřízení věci asistentem soudce. Závěrem se stěžovatel domáhal zrušení části v záhlaví citované části právního předpisu.
Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci považuje za klíčové zhodnocení povahy oznámení ze dne 1. 10. 2017, jímž byl informován o svém umístění do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení. Ústavní soud je toho názoru, že se nejedná o úkon, proti němuž by bylo lze brojit postupem podle § 12b zákona č. 169/1999 Sb., neboť se jedná toliko o sdělení povinnosti, vyplývající přímo ze zákona. Nejedná se o úkon, pro jehož vydání by bylo lze dohledat právní základ v pravomoci ředitele věznice, ten zde vystupuje pouze v roli zprostředkovatele mezi zákonodárcem a stěžovatelem. Na druhou stranu nutno přiznat, že i tímto oznámením by hypoteticky mohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, neboť postavení odsouzeného během výkonu trestu se může zhoršit i prostým přijetím zákona. Měl-li stěžovatel za to, že shora uvedeným oznámením k tomuto došlo, mohl se bránit proti tzv. jinému zásahu veřejné moci. Vzhledem k tomu, že tak neučinil ve lhůtě podle § 72 zákona o Ústavním soudu, je třeba považovat ústavní stížnost v této části za opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Napadá-li stěžovatel v záhlaví uvedená sdělení obecných soudů, nutno konstatovat, že tato nemají povahu aktu, jímž by stát autoritativně zasahoval do právní sféry stěžovatele. Z toho důvodu pak jimi nelze ani zasáhnout do jeho základních práv a svobod. Zrušení obdobných sdělení či vyrozumění by postrádalo jakéhokoliv smyslu, neboť by se v právní sféře fyzické osoby nijak neprojevilo; zrušení přichází v úvahu pouze v případě aktu vyvolávajícího právní účinky. Ústavní soud není k přezkumu těchto sdělení příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Z ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu a "sdílí osud" ústavní stížnosti. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů proto Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2019
David Uhlíř v. r. předseda senátu