Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Evou Špačkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. května 2026 č. j. 31 To 115/2026-40 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 4. 2026 č. j. 0 Nt 17011/2026-27, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených vazebních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny, principu proporcionality zásahu veřejné moci a principu šetření podstaty a smyslu základních práv podle čl. 4 odst. 4 Listiny.
2. Napadeným usnesením Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby a bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě z důvodů § 67 písm. a), c) trestního řádu. V žádosti stěžovatel nenavrhoval pouhé propuštění z vazby, ale převedení do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl nařízen v jiné trestní věci. Okresní soud však dospěl k závěru, že důvody vazby stále trvají a že by převedení stěžovatele do výkonu trestu nebylo způsobilé její účel zajistit. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Krajský soud dospěl k obdobným závěrům jako okresní soud, tedy že důvody vazby stěžovatele stále trvají (což on v řízení ani nezpochybňoval) a že případné převedení stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody není způsobilé dosáhnout účelu vazby a nemůže tak být realizováno.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nezvážily možnost minimalizace zásahu do jeho základních práv, když při dosažení stejného účelu nerozhodly o jeho převedení do výkonu trestu odnětí svobody z vazby. Pro převedení přitom od počátku uvádí relevantní důvody - jednak realizaci svého rodinného života a zejména participaci na životě své dcery, jednak možnost ve výkonu trestu odnětí svobody pracovat a tím získávat finanční prostředky zejména na plnění svých závazků v rámci oddlužení a placení výživného.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94).
6. Ústavní soud přezkoumal rozhodnutí obecných soudů v rozsahu stěžovatelem namítaných porušení jeho základních práv, přičemž v nich neshledal vady, natožpak vady ústavněprávní intenzity. Ústavní soud rozumí životní situaci stěžovatele i jeho zájmu aktivně a zodpovědně se podílet na svém soukromém i rodinném životě, nicméně je nutné dát zapravdu obecným soudům v závěru, že výkonem trestu odnětí svobody není možné dosáhnout účelu sledovaného vazbou stěžovatele. Ten je stíhán pro závažnou drogovou trestnou činnost v rámci organizované skupiny působící ve více státech a je ohrožen sazbou trestu odnětí svobody 8 - 18 let. Výkon trestu odnětí svobody neposkytuje záruky naplnění smyslu a účelu institutu vazby v takové míře jako vazba samotná. Zejména ve vztahu k vazbě útěkové je hrozba možného útěku při výkonu trestu odnětí svobody ve srovnání s výkonem vazby vyšší; tím spíše při pracovním zařazení v rámci výkonu trestu, které stěžovatel sám navrhuje. Stejně tak ve vztahu k vazbě předstižné, kterou je stěžovatel stižen, je vyšší riziko pokračování v trestné činnosti i za zdmi věznice, neboť oproti vazbě je zde vyšší možnost kontaktu s vnějším světem a posílena autonomie odsouzených. Vzhledem k tvrzenému působení stěžovatele v organizované skupině není vyloučena i jiná motivace stěžovatele být převeden do výkonu trestu odnětí svobody, jehož režim není srovnatelný s režimem výkonu vazby.
7. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že na převedení z vazby do výkonu trestu odnětí svobody neexistuje právní nárok, ani tento postup trestní řád nepředvídá. Běžně jde o navazující dva kroky - propuštění z vazby a následné nařízení výkonu trestu odnětí svobody, resp. realizaci dříve nařízeného výkonu trestu odnětí svobody (srov. nález ze dne 7. 3 2002 sp. zn. IV.ÚS 697/01). Pro propuštění z vazby však musí být splněny zákonné podmínky, jejichž naplnění v projednávané věci obecné soudy neshledaly, přičemž tento závěr je ústavně souladný. Nelze rovněž pominout tu skutečnost, že omezení svobody v rámci výkonu vazby je následně započítáno do případného výkonu trestu odnětí svobody.
8. Z výše uvedeného proto vyplývá, že napadená rozhodnutí netrpí vadami ústavněprávního charakteru a neporušují základní práva stěžovatele. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu