Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Monikou Šimůnkovou Hoškovou, advokátkou, se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2011 č. j. Aprk 5/2011-241, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
II. 2. Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, netřeba podrobně rekapitulovat, neboť jsou stěžovateli známy. Stěžovatel ve své v pořadí 134. ústavní stížnosti (od 19. 10. 2007) nesouhlasí s právním názorem obecného soudu - Nejvyššího správního soudu; ten totiž došel k závěru, že v řízení stěžovatele proti Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích, vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Ca 24/2008, nedochází k průtahům, a proto zamítl návrh na určení lhůty podle ustanovení § 174a odst. 6 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. 3. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a na projednání věci bez zbytečných průtahů.
III. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 5. Zákon o Ústavním soudu přikazuje podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) nejprve zjišťovat, zda návrh není zjevně neopodstatněný. V zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem je tak dána pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Pokud informace zjištěné v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, jakožto výsledku činnosti vymezené v hranicích daných návrhem stěžovatelovým, přivedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, musí být bez dalšího odmítnuta. 6. V projednávaném případě je nesporné, že ze strany stěžovatele dochází v uvedeném řízení průběžně a pravidelně k žádostem o osvobození od soudního poplatku. Rozhodováním o těchto návrzích, jakož i o kasačních stížnostech proti těmto rozhodnutím, se soudy věnují a nelze jim vytýkat, že se dosud nedostaly k meritornímu projednání sporu. 7. Ústavní soud napadené rozhodnutí přezkoumal, zjistil, že výrok je opřen o podrobné, srozumitelné a přiměřené odůvodnění a že skutková zjištění a na ně navazující právní hodnocení a úvahy nemají excesivní povahu. Postup obecných soudů byl tedy v souladu se zákonnou úpravou a Ústavní soud neshledal jejich vykročení z rámce zákonnosti, natož ústavnosti.
IV. 8. Vzhledem k tomu, že se stěžovateli v řízení před Ústavním soudem nepodařilo prokázat zásah a porušení ústavně zaručených základní práv a svobod, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. června 2011
Vojen Güttler v. r. předseda senátu