Ústavní soud rozhodl dne 15. června 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti M. M., proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 8. 4. 2009 č. j. 2 KZN 3044/2009-10, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného aktu, neboť má za to, že došlo k porušení čl. 1 odst. 1, čl. 4, čl. 83 a čl. 90 Ústavy a dále čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Policie ČR, služba kriminální policie a vyšetřování ve Vsetíně, nezahájila úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3, neboť policejní orgán nespatřoval v jednání MUDr. P. V., MUDr. P. P., V. J., F. M. a V. H. podezření ze spáchání jakéhokoli trestného činu a věc bez dalších opatření založila. Ke stejným závěrům dospěl i dozorový státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, o nichž stěžovatele dne 11. 3. 2009 informoval. Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, napadeným aktem vyrozumělo stěžovatele o tom, že jeho podání bylo posouzeno jako podnět k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství s výsledkem, že podnět nebyl shledán důvodným, a proto byl jako nedůvodný odložen. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Již ve své dřívější judikatuře dal Ústavní soud jasně najevo, že vztah trestní odpovědnosti je vztahem veřejnoprávním, v němž na jedné straně vystupuje stát zastoupený veřejnou obžalobou (státní zastupitelství) a na druhé straně stojí obžalovaný. Z uvedeného plyne, že ostatním osobám byť by se i cítily poškozenými, právní řád nepřiznává právo na trestní stíhání jiných osob, které by nad to snad mělo požívat ústavně právní ochrany. Ani poškozený (v daném případě ovšem stěžovatel ani netvrdí, že by poškozeným byl) v trestním řízení, byť by se ho jednání, za které by byl případný pachatel obžalován, citelně dotýkalo, nedisponuje právem na trestní stíhání a potrestání údajných pachatelů trestných činů. Trestní stíhání pachatelů, jakož i jejich potrestání po té, co proběhl řádný soudní proces, je monopolem státu (viz např. IV. ÚS 358/04, II. ÚS 3094/07, II. ÚS 1303/08). S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustný, aniž by se pokusil o odstraňování vad, jimiž návrh trpěl, neboť ani po jejich odstranění by s návrhem nemohl naložit jinak. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2009 Eliška Wagnerová soudce zpravodaj