Plný text
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. S., zastoupené JUDr. Boleslavem Pospíšilem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2004, čj. 22 Cdo 900/2004 - 499, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 3. 2005, navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, mj. se zabýval přípustností návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS")].
Podle § 75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ).
Soudní řízení ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 45 C 9/88 dále pokračuje, a i když napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR z hlediska formálního je pravomocný, není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a žalovaným. Z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, kdy by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní práva, mohla by se stěžovatelka domáhat nápravy cestou ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ZÚS].
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2005
JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu