Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného JUDr. Karlem Schellem, LL.M., MBA, se sídlem [adresa] proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 5 KZT 10/2019-24, a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 26. 3. 2019, č. j. ZT 145/2016, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Na základě obžaloby podané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Břeclavi Mgr. J. S. ze dne 30. 6. 2017, sp. zn. ZT 145/2016-112, byl stěžovatel obžalován společně se spoluobžalovanou M. S. ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. z. dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel dovodil ve své věci podjatost Mgr. Slaného, vznesl vůči němu námitku podjatosti s návrhem na vyloučení tohoto státního zástupce z vykonávání úkonů v rámci dotčeného trestního řízení.
O této námitce rozhodl státní zástupce Mgr. Slaný usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. ZT 145/2016-255, tak, že není vyloučen z vykonávání úkonů v dané trestní věci. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, o níž bylo rozhodnuto státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Brně JUDr. Š. R. usnesením ze dne 2. 5. 2019, č. j. 5 KZT 10/2019-24, tak, že ji zamítla.
Stěžovatel se se shora uvedeným postupem orgánů státní moci neztotožnil a proti jejich týkající se podjatosti Mgr. Slaného, brojí předmětnou ústavní stížností, neboť má za to, že v jeho věci došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, garantovaných čl. 8, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými lze tvrzené pochybení napravit (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2324/16 ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 1052/16 ze dne 11. 4. 2017 a sp. zn. I. ÚS 784/17 ze dne 28. 4. 2017).
S ohledem na skutečnost, že trestní řízení ve věci stěžovatele nebylo napadenými rozhodnutími skončeno, ale nadále pokračuje ve fázi řízení před soudem a stěžovatel se může v rámci tohoto řízení domoci nápravy jimi tvrzených procesních vad, Ústavní soud uzavřel, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které měl k ochraně svých práv k dispozici. Ústavní stížnost proto rozhodnutím soudce zpravodaje jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2019
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj