Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Předtím, než Ústavní soud přistoupil ke zkoumání opodstatněnosti ústavní stížnosti, zabýval se naplněním procesních předpokladů řízení před Ústavním soudem.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným rozsudkem pro zmeškání byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit peněžitou částku vedlejší účastnici. Stěžovatel následně podal návrh na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání a návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání. Oba tyto návrhy byly rozhodnutím okresního soudu zamítnuty a k odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 12. 2024 č. j. 13 Co 566/2024-87, které bylo stěžovateli doručeno 17. 2. 2025 (což Ústavní soud telefonicky zjistil u okresního soudu). Okresní soud následně zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení, a toto rozhodnutí usnesením, od nějž stěžovatel odvozuje včasnost ústavní stížnosti, potvrdil i krajský soud.
4. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost je opožděná. Stěžovatel jak petitem ústavní stížnosti, tak argumentací v ní obsaženou, směřuje proti rozsudku pro zmeškání, resp. proti rozhodnutím o návrzích na jeho zrušení a na prominutí lhůty k podání odvolání proti němu. Jak již bylo uvedeno, usnesení krajského soudu č. j. 13 Co 566/2024-87 bylo stěžovateli doručeno 17. 2. 2025. Ústavní stížnost stěžovatel podal 8. 6. 2026, tedy dlouho po uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí. Na tom nic nemůže změnit ani následně vedené řízení o obnově řízení. Ostatně § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně uvádí, že prostředkem k ochraně práva, jež jsou stěžovatelé před podáním ústavní stížnosti povinni vyčerpat, se rozumí mj. mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení. Nad rámec Ústavní soud uvádí, že ani stěžovatele nevyzýval k opravě petitu (k případnému označení i rozhodnutí o obnově řízení, od nichž stěžovatel odvozuje lhůtu k podání ústavní stížnosti), neboť je z obsahu ústavní stížnosti zjevné, že proti rozhodnutím o obnově řízení ústavní stížnost nesměřuje.
5. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, aniž by se vyjadřoval k její opodstatněnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2026
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka