Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3× citováno

Spisová značka

I. ÚS 1572/21

Téma · generováno AIOsvobození od soudních poplatků ve správním soudnictví

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 27. 7. 2021Zpravodaj: Sládeček VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2021:1.US.1572.21.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - KS Ústí nad Labem SOUD - NSSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 13. 6. 2021Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správySenát: JUDr. Tomáše Lichovníka (předseda), JUDr. Jaromíra Jirsy, JUDr. Vladimíra Sládečka

Shrnutí · generováno AI

Společnost nezaplatila soudní poplatek za žalobu ani za kasační stížnost poté, co jí správní soudy osvobození nepřiznaly, a řízení proto byla zastavena. Ústavní soud její stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou, protože postup správních soudů byl řádně odůvodněný a nevykazoval svévoli.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. lze přiznat jen účastníku, který doloží nedostatek prostředků; toto ustanovení nezakládá nárok na osvobození, ale pouze právo o ně požádat. Posouzení žádosti náleží obecným soudům a Ústavní soud jejich závěry přezkoumává jen při extrémním pochybení zasahujícím do základních práv. Takové pochybení ani porušení čl. 36 odst. 2 Listiny v dané věci neshledal.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. lze účastníku řízení přiznat pouze za předpokladu, že doloží, že nemá dostatečné prostředky.
    Zobrazit v textu
  • Citované ustanovení, jehož cílem je zajistit účastníkovi přístup k soudu a s ním spjatou ochranu právům i v případě nepříznivé materiální situace, však nezakládá nárok na předmětné osvobození, nýbrž toliko právo o něj požádat.
    Zobrazit v textu
  • Výjimku představuje pouze extrémní pochybení obecného soudu přivozující zřetelný zásah do základních práv.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti S+S Pro s.r.o., Počeplice 19, Štětí, zastoupené Mgr. Ondřejem Líbalem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2021 č. j. 16 Af 40/2020-71 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2021 č. j. 6 Afs 64/2021-28, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o její kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), jakož i zrušení tohoto rozhodnutí. Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými usneseními došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu správních soudů, které stěžovatelce nepřiznaly osvobození od soudních poplatků a řízení o její žalobě, resp. kasační stížnosti, zastavily. Postup obou soudů vnímá stěžovatelka jako čistě formalistický a zcela pomíjející specifické okolnosti případu, které jí objektivně brání soudní poplatek uhradit. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou ke krajskému soudu domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29. 6. 2020 č. j. 24677/20/5100-41454-711974, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj. Společně se žalobou požádala stěžovatelka o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud nejprve ustanovil stěžovatelce opatrovníka, neboť bylo sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, a usnesením ze dne 16. 12. 2020 č. j. 16 Af 40/2020-59 jí nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 7. 1. 2021 č. j. 16 Af 40/2020-64 krajský soud stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku. V záhlaví citovaným usnesením krajský soud řízení o žalobě zastavil, neboť stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila. Proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podala stěžovatelka kasační stížnost a Nejvyšší správní soud ji dne 22. 2. 2021 vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatelka následně požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 31. 3. 2021 č. j. 6 Afs 64/2021-22 Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků zamítl pro zjevnou bezúspěšnost kasační stížnosti a zároveň ji znovu vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů. Po marném uplynutí této lhůty Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 s. ř. s., přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. Ústavní soud tak není primárně povolán k interpretaci těchto právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně ústavně zaručených práv a svobod. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad tzv. podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z požadavků obsažených v hlavě páté Listiny. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti ve stejném rozsahu, jako to činí správní soudy a fungoval jako další "superrevizní" instance. Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků (ve správním soudnictví podle s. ř. s.), spadá do rozhodovací sféry obecných soudů. S ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 odst. 1 Ústavy) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 249/03, III. ÚS 404/04, IV. ÚS 109/06, I. ÚS 698/15 nebo IV. ÚS 2043/15). Výjimku představuje pouze extrémní pochybení obecného soudu přivozující zřetelný zásah do základních práv. Osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. lze účastníku řízení přiznat pouze za předpokladu, že doloží, že nemá dostatečné prostředky. Citované ustanovení, jehož cílem je zajistit účastníkovi přístup k soudu a s ním spjatou ochranu právům i v případě nepříznivé materiální situace, však nezakládá nárok na předmětné osvobození, nýbrž toliko právo o něj požádat. Zhodnocení oprávněnosti žádosti přísluší obecným soudům, kterým je tak ponechán prostor k uvážení, zda a případně v jakém rozsahu osvobození v konkrétním případě přiznat (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 4876/12 nebo I. ÚS 4029/13). Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se oba soudy věcí řádně zabývaly a logickým a přezkoumatelným způsobem je odůvodnily. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelné. Nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat, ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal žádný náznak svévole. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2021

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací