I. ÚS 1580/25

Odůvodnění

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 3. 2025 č. j. 4 C 7/2025-76, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 1 340,81 Kč s příslušenstvím, kterou tvoří dluh stěžovatelky za vedení účtu a za upomínky zaslané stěžovatelce právní předchůdkyní vedlejší účastnice (Raiffeisenbank a. s.). Příslušný bankovní účet byl stěžovatelce zřízen na základě smlouvy uzavřené elektronickou formou prostřednictvím bankovní identity stěžovatelky mezi stěžovatelkou a Raiffeisenbank a. s.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 22. 5. 2025 č. j. 7 C 373-2024-115, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 3 697 Kč s příslušenstvím, kterou tvoří nesplacená část úvěru, který byl stěžovatelce poskytnut právní předchůdkyní vedlejší účastnice (Raiffeisenbank a.s.) na základě smlouvy o půjčce uzavřené elektronickou formou prostřednictvím bankovní identity stěžovatelky mezi stěžovatelkou a Raiffeisenbank a. s.

3. Proti shora uvedeným rozsudkům obvodního soudu podala stěžovatelka dvě samostatné ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1580/25 (proti rozsudku obvodního soudu ze dne 19. 3. 2025 č. j. 4 C 7/2025-76) a sp. zn. I. ÚS 2120/25 (proti rozsudku obvodního soudu ze dne 22. 5. 2025 č. j. 7 C 373-2024-115). Podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 112 občanského soudního řádu může Ústavní soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému projednání věci, které u něj byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí nebo se týkají týchž účastníků. O takový případ jde v nyní ve věci ústavních stížností stěžovatelky, neboť ve dvou podaných stížnostech s podobnou argumentací napadá rozsudky, které se týkají skutkově obdobných případů. Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity svého rozhodování usnesením ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. I. US 1580/25, I. US 2120/25 rozhodl o spojení řízení o shora specifikovaných ústavních stížnostech téže stěžovatelky ke společnému projednání. Řízení je dále vedeno pod sp. zn. I. ÚS 1580/25.

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že postupem obvodního soudu došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 36 odst. 1 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. Dle stěžovatelky smlouvy, které byly podkladem pro napadené rozsudky, nebyly platně uzavřeny mezi ní a Raiffeisenbank a. s. Stěžovatelka si dle svých slov nikdy nezřídila bankovní identitu ani jinou bankovní službu. Pokud někdo jejím jménem zřídil jakýkoli bankovní produkt, došlo k tomu zneužitím jejích údajů. Rozsudky obvodního soudu jsou dle stěžovatelky nedostatečně odůvodněny, obvodní soud se také nevypořádal s důkazními návrhy stěžovatelky. Kromě toho stěžovatelka tvrdí, že nebyly splněny podmínky nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 910/2024, neboť při zřizování bankovní identity neověřil kvalifikovaný poskytovatel služeb pomocí vhodných prostředků a v souladu s vnitrostátním právem totožnost a případně zvláštní znaky fyzické osoby na základě její fyzické přítomnosti. Z této skutečnosti, která v řízení byla nepochybně prokázána, obvodní soud nevyvodil odpovídající závěry o tom, že stěžovatelka není pasivně legitimovanou osobou v případě podaných žalob.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že obě ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla napadená rozhodnutí vydána, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud následně posoudil ústavní stížnosti i napadené rozsudky a dospěl k závěru, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné.

6. Stěžovatelka napadá závěry obvodního soudu, které se v souhrnu týkají částky 5 037,81 Kč s příslušenstvím. Předmětem ústavní stížnosti je tedy peněžní částka, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobně např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13, body 29 až 33). Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadených rozhodnutí zásadní. Ústavní soud při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů (usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 2412/23). To neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 65/20). Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovatelce, aby vysvětlila, proč má její případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr (nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20).

7. Stěžovatelka se sice bagatelností předmětu sporu v ústavní stížnosti zabývá a přiznává, že si je vědoma příslušné judikatury Ústavního soudu, nicméně z hlediska konkrétní argumentace uvádí pouze to, že se obvodní soud měl zabývat otázkou, zda platnost právního jednání stěžovatelky zakládá důvěra banky v řádné ověření tzv. kvalifikovaným poskytovatelem, tedy zda byly příslušné smlouvy, na jejichž základě byly vyneseny napadené rozsudky obvodního soudu, uzavřeny platně, když totožnost stěžovatelky při jejich uzavírání byla ověřena její bankovní identitou, kterou však dle svého tvrzení nezřídila. Uvedená argumentace stěžovatelky nepřekonává bagatelnost věci a nedodává jí potřebný ústavněprávní rozměr.

8. Stěžovatelka tvrdí, že došlo ke zneužití její identity, s čímž se obrátila také na Policii ČR. Tato skutečnost však nemohla na rozhodnutí obvodního soudu nic změnit. Ten postupoval zcela legitimním způsobem, když na základě předložených podkladů a zjištěných skutečností rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna příslušné částky vedlejší účastnici uhradit (ať už na podkladě závěru, že smlouva mezi stěžovatelkou a Raiffeisenbank a. s., byla řádně uzavřena, nebo závěru, že stěžovatelka je odpovědná za vznik škody u Raiffeisenbank a. s., kterou způsobila svou nedbalostí). Pokud by bylo v rámci trestního řízení prokázáno, že identita stěžovatelky byla zneužita, a zjištěno kým, potom by bylo na místě sumy, které byly napadenými rozhodnutími přisouzeny vedlejší účastnici, uplatnit jako nárok na náhradu škody v rámci adhezního řízení. Civilní řízení však k prokazování podobných skutečností neslouží.

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dvě ústavní stížnosti stěžovatelky proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením o porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 112 občanského soudního řádu může Ústavní soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému projednání věci, které u něj byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí nebo se týkají týchž účastníků.

3. Právě o takový případ jde ve věci ústavních stížností stěžovatelky. Ta s velmi podobnou argumentací napadá dva rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 3 (proti nimž nelze podat odvolání), které se oba týkají skutkově obdobných případů. V obou případech obvodní soud uložil stěžovatelce (žalované) povinnost zaplatit žalovanou částku vedlejší účastnici (žalobkyni), s čímž stěžovatelka nesouhlasí. V obou stížnostech argumentuje, že za ni na její jméno ve vztahu k bance jednal někdo jiný, a došlo tak ke zneužití jejích údajů, k čemuž obvodní soud nepřihlédl.

4. Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity svého rozhodování podle shora uvedených zákonných ustanovení rozhodl o spojení řízení o ústavních stížnostech téže stěžovatelky ke společnému projednání.

5. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2025 č. Org. 1/25 se soudkyní zpravodajkou ve spojených věcech stává Dita Řepková, neboť jí byla přidělena první ze spojovaných věcí. Rozhodující senát zůstává stejný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu