Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost3× citováno

Spisová značka

I. ÚS 1604/15

Téma · generováno AIPřípustnost ústavní stížnosti po nevyčerpání opravných prostředků

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 13. 8. 2015Zpravodaj: David LudvíkTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2015:1.US.1604.15.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - OS Kolín SOUD - OS Praha 1Napadený akt: rozhodnutí souduPodání: 28. 5. 2015Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka napadla exekuční rozhodnutí a odsuzující trestní rozsudek. Ústavní soud stížnost odmítl, protože proti exekučním rozhodnutím nebylo podáno dovolání a opravné prostředky v trestní věci byly opožděné. Opožděně byla podána rovněž samotná ústavní stížnost.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, nejsou-li vyčerpány všechny procesní prostředky ochrany práva. Opožděně podané odvolání a dovolání se pro posouzení přípustnosti posuzují shodně, jako kdyby podány nebyly; stížnost byla navíc opožděná i podle § 72 odst. 3 téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).
    Zobrazit v textu
  • Opožděnost odvolání a dovolání musí být z pohledu nepřípustnosti ústavní stížnosti posuzována shodně s případem, kdy odvolání a dovolání nebylo podáno.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky R. Š., zastoupené Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti exekucím vedeným u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 E 38/2012, sp. zn. 16 E 39/2012 a sp. zn. 16 E 121/2012, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2013 sp. zn. 1 T 48/2013, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla dne 28. 5. 2015 doručena ústavní stížnost (podaná bez právního zastoupení) proti exekucím vedeným u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 E 38/2012, sp. zn. 16 E 39/2012 a sp. zn. 16 E 121/2012, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2013 sp. zn. 1 T 48/2013, kterým byla stěžovatelka odsouzena pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění.

2. Před věcným posouzením ústavní stížností napadených rozhodnutí je Ústavní soud vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti. 3. Ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Uvedenými prostředky se podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí, vyjma návrhu na obnovu řízení, i mimořádné opravné prostředky (a to včetně takového, který orgán, jenž o opravném prostředku rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení; viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění od 1. 1. 2013). 5. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).

6. Pro posouzení nepřípustnosti předmětné ústavní stížnosti je proto rozhodující skutečnost, že - jak Ústavní soud zjistil od Okresního soudu v Kolíně - stěžovatelka brojí toliko proti exekučním rozhodnutím obecných soudů prvního a druhého stupně, vydaným v řízeních vedených u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 E 38/2012, sp. zn. 16 E 39/2012 a sp. zn. 16 E 121/2012. Stěžovatelka tak nenapadá rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, jak ukládá zákonná úprava. Za procesního stavu, kdy proti rozhodnutím o exekuci nebylo podáno dovolání (které v tomto případě bez dalšího ex lege nepřípustné nebylo; viz § 237 a § 238 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), nejsou vyčerpány procesní prostředky k nápravě. 7. Ústavní soud současně zvažoval, zda nepřijmout ústavní stížnost na základě § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ("stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele"). Toto ustanovení míří zejména na situace, kdy je přítomný silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (podrobně viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386 a násl.). Ústavní soud však uvádí, že v případě podané ústavní stížnosti se o "přesah" v tomto smyslu nejedná. Naplnění podmínky ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak nebylo shledáno. 8. Pokud jde o napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2013 sp. zn. 1 T 48/2013, kterým byla stěžovatelka odsouzena pro trestný čin zpronevěry, Ústavní soud konstatuje, že ani v tomto rozsahu není ústavní stížnost přípustná. Ač v daném případě stěžovatelka podala proti trestním rozhodnutím odvolání i dovolání, je nutno podotknout, že z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 8 Tdo 1470/2014-24 se podává, že odvolání i dovolání bylo podáno opožděně. Ústavní soud proto nepokládá podané opravné prostředky za řádnou obranu proti napadenému odsuzujícímu rozsudku, která by zakládala přípustnost ústavní stížnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2474/14, ze dne 27. 11. 2014 sp. zn. III. ÚS 2706/14, ze dne 23. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 943/14 nebo ze dne 15. 6. 2015 sp. zn. I. ÚS 140/15). Opožděnost odvolání a dovolání musí být z pohledu nepřípustnosti ústavní stížnosti posuzována shodně s případem, kdy odvolání a dovolání nebylo podáno. Ústavní soud mimoto z vyžádaného trestního spisu sp. zn. 1 T 48/2013 zjistil datum doručení rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatelce (5. 1. 2015), a dodává, že i ústavní stížnost byla podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána opožděně.

9. Z řečených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout, a to podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Vzhledem k nepřípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud stěžovatelku nevyzval k odstranění vad návrhu (k vypracování řádné ústavní stížnosti nebyl z uvedeného důvodu vyzván ani advokát, který byl stěžovatelce dne 1. 7. 2015 určen Českou advokátní komorou a kterému stěžovatelka udělila plnou moc dne 7. 7. 2015). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2015

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací