Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. N., DiS., zastoupeného Mgr. Radkou Seidlovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 578/2020-1168 ze dne 31. 3. 2020, spojené s návrhem na zrušení § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti EB Lab s. r. o., se sídlem [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl napadeným usnesením dovolání stěžovatele proti nákladovým výrokům rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") č. j. 22 Co 50/2019-1142 ze dne 8. 8. 2019, neboť podle účinného znění § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení ze zákona přípustné.
2. Stěžovatel napadá uvedené rozhodnutí i aplikované ustanovení, obojí je podle něj rozporné s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy. V dalším textu stěžovatel předkládá argumenty, pro které měly být nákladové výroky rozsudku odvolacího soudu zrušeny. Jelikož Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele výše uvedeným způsobem, porušil stěžovatelovo právo na soudní ochranu. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť nepřípustně zužuje přístup k dovolacímu soudu.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní pořádek nezaručuje jednotlivci právo na vícestupňové projednání věci; obsahuje pouze garanci projednání věci strany nezávislého a nestranného soudu. Je pak na zákonodárci, jak soudní soustavu vystaví a jakým způsobem přístup k jednotlivým stupňům upraví, učiní-li tak předvídatelným způsobem s účinky do budoucna.
5. Přezkum Ústavního soudu se proto omezuje na posouzení, zda Nejvyšší soud postupoval v mezích zákona, interpretoval jej v souladu s ústavním pořádkem, nedopustil se při jeho aplikaci nepřípustné svévole a zda své rozhodnutí odůvodnil odpovídajícím způsobem (tj. srozumitelně a přesvědčivě). 6. Všem těmto požadavkům Nejvyšší soud zjevně dostál. Dikce § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je jasná a nepřináší výkladové problémy. Je-li dovoláním napaden výrok odvolacího soudu o nákladech řízení, nezbývá Nejvyššímu soudu s účinností od 30. 9. 2017, než je bez dalšího zkoumání odmítnout. Cítil-li se stěžovatel nákladovými výroky rozsudku odvolacího soudu dotčen na svých základních právech (což Ústavní soud, přestože jde pouze o náklady řízení, ve výjimečných případech připouští jako možné), měl se ústavní stížností včas obrátit na Ústavní soud. Stěžovatel tak ovšem, ač zastoupen právním profesionálem, neučinil. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti těm výrokům rozsudku odvolacího soudu, které stěžovatel namísto toho napadl dovoláním, počala běžet následující den po doručení rozsudku odvolacího soudu (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); ke dni podání nyní projednávané ústavní stížnosti tak uplynula marně. Ve věci přitom nejde o situaci předvídanou odstavcem 4 téhož ustanovení, neboť nepřípustnost stěžovatelova dovolání nezáležela na úvaze dovolacího soudu, nýbrž plynula přímo ze zákona. Věcné argumentaci stěžovatele Ústavní soud nyní již nemůže věnovat pozornost a ani Nejvyšší soud nepochybil, když se jí nezabýval. 7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Stejný osud sdílí s ohledem na jeho akcesorickou povahu i návrh stěžovatele na zrušení uvedeného ustanovení občanského soudního řádu [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2020
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu