I. ÚS 1625/24

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jejich ústavní práva zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítají porušení čl. 3 odst. 1, 2 a 3 Úmluvy o právech dítěte.

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatelka a vedlejší účastník řízení a) [dále jen "otec"] jsou rodiče nezletilého A. a nezletilé S., kteří jsou v péči stěžovatelky, a nezletilé M., která je v péči otce (dále společně jako "nezletilí"). Okresní soud Praha-západ (dále jen "nalézací soud") napadeným rozsudkem rozhodoval o výživném na nezletilé pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů nezletilých. Stěžovatelce 1) uložil nalézací soud povinnost platit na výživu nezletilé M. 8 000 Kč měsíčně (výrok I) a zaplatit nedoplatek na výživném pro tuto nezletilou za období od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2023 ve výši 204 300 Kč (výrok II). Otci uložil nalézací soud povinnost s účinností od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2023 platit nezletilé S. výživné 18 000 Kč měsíčně a nezletilému A. 15 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 7. 2023 výživné pro nezletilou S. 21 000 Kč a nezletilému A. 18 000 Kč měsíčně (výrok III); nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2023 pro nezletilou S. ve výši 198 000 Kč a nezletilého A. 219 000 Kč bylo otci uloženo zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách (výrok IV). Dále nalézací soud uložil rodičům povinnost do 31. 7. 2023 založit spoření pro nezletilou S. a nezletilého A. (výrok V) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI).

3. K odvolání stěžovatelky i otce Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání otce (výrok I), rozsudek nalézacího soudu změnil: 1) ve výroku I tak, že výše výživného činí 6 500 Kč; 2) ve výroku II tak, že nedoplatek na výživném pro nezletilou M. za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2024 činí 172 990 Kč, který je stěžovatelka povinna zaplatit podle stanovených podmínek; 3) ve výroku III tak, že změnil poměr, v jakém bude otec povinen výživné pro nezletilou S. a nezletilého A. platit k rukám stěžovatelky a na spoření; 4) ve výroku IV tak, že nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2024 pro nezletilou S. činí 170 000 Kč a pro nezletilého A. činí 188 000 Kč a stanovil podmínky jeho placení; a 5) ve výroku V tak, že povinnost rodičům založit spoření se neukládá; jinak jej potvrdil (výrok II). Konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé namítají, že obecné soudy při rozhodování o výživném nerespektovaly nejlepší zájem nezletilých a jejich rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna. Soudy se měly samostatně zabývat nejlepším zájmem každého nezletilého, což neučinily; nalézací soud ustanovil nezletilým opatrovníka, který však jejich práva účinně nehájil.

5. Dále stěžovatelé namítají, že se soudy nezajímaly o zájmy a náplň volného času nezletilých a odvolací soud nevzal v úvahu zhoršující se psychické zdraví nezletilých stěžovatelů; podle stěžovatelky 1) jim otec působil psychická traumata. Přestože odvolací soud věděl o "ekonomickém násilí" ze strany otce, nijak stěžovatelům nepomohl. Obecné soudy také pochybily, nestanovily-li nezletilým stěžovatelům zvýšené výživné zpětně - nejméně od května 2019.

6. Stěžovatelka 1) odvolacímu soudu vytýká, že odkazuje na živitele, který by měl spolu s ní vyživovat nezletilé, přestože s ním nežije ve společné domácnosti. Dále se odvolací soud nevypořádal s nedoplatkem stěžovatelky 1) vzniklým z neuhrazené vyživovací povinnosti, který rostl s nepřiměřeně dlouhým trváním řízení. Stěžovatelka 1) nesouhlasí se závěry odvolacího soudu ohledně jejího potenciálního čistého příjmu ve výši 40 000 Kč, neboť soudem srovnávané místo je na celý úvazek a plat je nabízen v hrubé výši. Soud měl stanovit stěžovatelce 1) hypotetickou mzdu 8 840 Kč. Rovněž se soudy dostatečně nezabývaly tvrzením stěžovatelky 1) o naturálním plnění výživného vůči nezletilé M., která užívá spolu s otcem dům, k němuž stěžovatelka 1) vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2. Soudy měly také zohlednit, že stěžovatelka 1) nemůže užívat nemovité věci (v hodnotě několika desítek milionů korun), které má spolu s otcem ve spoluvlastnictví. Nalézací soud nepřípustným "dílčím" rozsudkem č. j. 29 P 2/2019-1143 ze dne 29. 8. 2022 nejprve upravil péči i osobní styk rodičů s nezletilým, a až poté rozhodoval o výživném.

7. Stěžovatelka 1) s ústavní stížností navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, který odůvodnila tím, že uhradí-li nedoplatek na výživném pro nezletilou M. a posléze bude konstatováno, že tato povinnost neexistovala, vznikne situace, kterou nebude možné vzít zpět.

Předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. S ohledem na formální předpoklady pro projednání podaných ústavních stížností bylo třeba blíže se zabývat tím, že nezletilí stěžovatelé byli při podání ústavních stížností zastoupeni stěžovatelkou 1) jako jejich zákonnou zástupkyní (matkou).

9. Ústavní soud dospěl k závěru, že pro účastenství nezletilých nebyly v projednávané věci splněny procesní předpoklady, a to vzhledem k předmětu řízení, neboť jde o věc, v níž proti sobě stojí zájmy rodičů a nezletilých. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a nemůže být vtažen do řízení jedním z rodičů (jako "rukojmí") na jeho straně. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) oprávněné stěžovatelky 1) však nebylo nutné uvedené vady odstraňovat. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů se přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině vyznačuje vzájemností, takže je rozhodováno o ústavnosti úpravy vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení sp. zn. III. ÚS 1095/21 ze dne 29. 6. 2021 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 611/21 ze dne 30. 3. 2021; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní stížnosti stěžovatelů 2) a 3) tudíž Ústavní soud posoudil jako návrhy podané někým zjevně neoprávněným.

10. Ústavní stížnost stěžovatelky 1) byla podána včas a řádně zastoupenou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností (viz § 30 odst. 1 a § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost stěžovatelky 1) byla podána oprávněnou osobou, s výjimkou části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání otce na základě jeho zpětvzetí, a stěžovatelka 1) je tak v tomto rozsahu osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud není k projednání ústavní stížnosti stěžovatelky 1) příslušný v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům rozsudku nalézacího soudu a jeho částem, které byly změněny rozsudkem odvolacího soudu; Ústavní soud totiž není oprávněn rušit, co již bylo změněno či nahrazeno. Ve zbývající části je ústavní stížnost stěžovatelky 1) přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

Vyjádření otce

11. Otec se k návrhu stěžovatelky 1) na odklad napadeného rozsudku odvolacího soudu vyjádřil tak, že jeho vyhovění by ztížilo vymahatelnost výživného pro nezletilé. Stěžovatelka 1) nehradí řádně výživné pro nezletilou M. a návrhem na odklad vykonatelnosti sleduje své osobní zájmy. Ústavní stížnost stěžovatelky 1) není podle otce důvodná. Obecné soudy se podle něj zabývaly nejlepším zájmem nezletilých a důkladně se věnovaly zjištění skutkového stavu věci, včetně ověření zdravotního stavu nezletilých. Podle otce byly soudy vstřícné k posuzování (potenciálních) příjmů stěžovatelky 1) a nezohlednily, že od roku 2020 žije se svým druhem. Tvrzení o naturálním plnění pro nezletilou M. nebylo prokázáno, stejně tak soudy správně nezohlednily zápůjčky poskytované stěžovatelce 1) jejím přítelem.

12. Vzhledem k tomu, že vyjádření otce nepřesahuje rámec odůvodnění napadených rozhodnutí, Ústavní soud je nezasílal stěžovatelce 1) k replice.

Vlastní posouzení Ústavního soudu

13. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud pak zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě, a to včetně rozhodnutí o vyživovací povinnosti; posuzování těchto otázek je především na obecných soudech. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti.

14. Ústavní soud po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky 1) je v části, v níž splňuje předpoklady řízení před Ústavním soudem (viz výše), zjevně neopodstatněná.

15. Stěžovatelka 1) brojí primárně proti skutkovým zjištěním obecných soudů, které učinily v souvislosti s rozhodnutím o vyživovací povinnosti otce k nezletilým stěžovatelům a její vyživovací povinnosti k nezletilé [nezletilý] soud ověřil, že ve věci bylo provedeno důkladné dokazování, které vedlo k dostatečným skutkovým zjištěním ohledně majetkových a příjmových poměrů rodičů i odůvodněných potřeb a zájmů nezletilých. Není úlohou Ústavního soudu, aby skutková zjištění a související právní úvahy obecných soudů dále přehodnocoval; žádné extrémní závěry či prvky libovůle neobsahují.

16. Potenciální příjem stěžovatelky 1) soudy nedovodily pouze z možného zaměstnání na celý úvazek, ale s odkazem na judikaturu Ústavního soudu vysvětlily, že je třeba vycházet nejen z příjmů z výdělečné činnosti, ale i z ostatních možných příjmů a majetkových poměrů (včetně hospodaření s novými partnery), které jsou v dané věci poznamenány tím, že rodiče nemají vypořádané spoluvlastnictví, zejména k nemovitým věcem. Odvolací soud v této souvislosti vysvětlil, že nelze považovat bydlení nezletilé M. s otcem v domě ve spoluvlastnictví rodičů za naturální plnění, užívá-li stěžovatelka 1) s nezletilými stěžovateli jinou nemovitost ve spoluvlastnictví rodičů; jiné naturální plnění pro nezletilou M. přitom nebylo prokázáno.

17. Současně soudy pečlivě uvážily nejlepší zájem nezletilých stěžovatelů a zohlednily jejich zdravotní stav i potřeby. V této souvislosti vzaly do úvahy, že nezletilá S. trpí poruchou autistického spektra a navštěvuje základní školu, nastupuje na druhý stupeň a bude jí přidělen asistent; nezletilý A. bude nastupovat na základní školu. Podle Ústavního soudu proto není protiústavní závěr soudů, že celodenní péče o nezletilé již není nutná a práceschopnost stěžovatelky 1) není snížena.

18. Námitka zpětného nepřiznání výživného není opodstatněná, neboť z odůvodnění napadených rozsudků vyplývá, že soudy po provedeném dokazování dospěly k závěru, že společné hospodaření rodičů trvalo až do konce ledna 2021, a proto nestanovily výživné s účinností před tímto datem. 19. Argumentace stěžovatelky 1) o nemožnosti užívat nemovité věci - či obecně ohledně jejich majetkových sporů s otcem se míjí s předmětem řízení, na což již upozorňoval odvolací soud. Obdobně není zřejmé, jakým způsobem měly obecné soudy v projednávané věci zohlednit tvrzené "ekonomické" násilí; odmítá-li otec platit soudem přiznané výživné podle stanovených podmínek, nic nebrání stěžovatelce 1) domáhat se splnění povinnosti cestou výkonu rozhodnutí. Tvrzení stěžovatelky o fyzickém násilí otce (aniž by jej soud jakkoli zlehčoval) není v ústavní stížnosti nijak rozvedeno a prokázáno. Pro úplnost lze uvést, že žádné násilí nebylo v řízení zjištěno, naopak podle soudů má otec s dětmi velmi dobrý vztah.

20. Konečně, Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, že soudy nejprve rozhodly o péči a styku rodičů s nezletilými, a až poté o výživném. Jde o samostatné otázky, které je možné posuzovat samostatně, zejména je-li dán zájem na rychlém vyřešení některé z nich - v tomto případě na úpravě péče rodičů o nezletilé a styku s nimi. 21. Ústavní soud uzavírá, že napadené rozsudky jsou řádně odůvodněny a obecné soudy se přesvědčivě vypořádaly se všemi relevantními námitkami a argumenty stěžovatelky 1), které v ústavní stížnosti reprodukuje. Za takové situace není pro výjimečný zásah Ústavního soudu prostor.

22. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnosti stěžovatelů 2) a 3) podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrhy podané někým zjevně neoprávněným a ústavní stížnost stěžovatelky 1) zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

23. Spolu s ústavními stížnostmi Ústavní soud odmítl návrh stěžovatelky 1) na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu jako návrh akcesorický.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2024

Jan Wintr v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Soudce I. senátu Ústavního soudu Jaromír Jirsa předložil předsedovi IV. senátu dne 17. 6. 2024 žádost o rozhodnutí o jeho (ne)vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. I. ÚS 1625/24. Uvedl, že osobně zná vedlejší účastnici P. Š., že v době svého působení u Obvodního soudu pro Prahu 1 v letech 1999 až 2007 byl jejím školitelem. Vedlejší účastnice v té době pracovala na obvodním soudě jako justiční čekatelka. Později, po jejím odchodu do advokacie, se s ní stýkal pouze nahodile na přednáškách či společenských akcích. Kdy ji viděl naposledy, si nevzpomíná, v kontaktu s ní není. Přestože se subjektivně necítí být podjatým, mohly by s ohledem na uvedené skutečnosti objektivně vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti.

2. O návrhu na vyloučení soudců I. senátu Ústavního soudu rozhoduje podle § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2024 (č. Org. 01/24) IV. senát Ústavního soudu.

3. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu je soudce vyloučen, lze-li se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům řízení nebo jejich zástupcům mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce je výjimkou z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Nestrannost soudce nutno posuzovat ze subjektivního i z objektivního hlediska. Subjektivní hledisko vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě (v této věci se však soudce Jirsa podjatý necítí), objektivní hledisko o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Právě objektivní hledisko je nyní sporné.

4. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. To platí též pro případy, kdy má soudce k účastníkům řízení příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti. Vztah soudce k účastníkům je třeba hodnotit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní (např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný) vztah [shodně např. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].

5. Vzhledem k tomu, co uvedl soudce Jaromír Jirsa, je evidentní, že o žádné okolnosti, které by při posuzování z vnějšího (objektivního) pohledu byly s to založit pochybnosti o nepodjatosti soudce, nejde. Jeho vztah s vedlejší účastnicí byl ryze profesionální (vztah školitele a justiční čekatelky), nadto tento vztah skončil před bezmála dvěma desetiletími. Od roku 2008 je vztah již jen ryze nahodilý, podobný tomu, jaký mají právní profesionálové, kteří vyučují právo, ke stovkám či dokonce tisícovkám právníků v České republice (srov. např. usnesení ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 14/22, k osobní vazbě mezi soudcem a stěžovatelem, pokud soudce jako akademik byl v minulosti školitelem stěžovatele jako doktoranda).

6. Proto dospěl IV. senát Ústavního soudu k závěru, že není naplněn důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Jirsy z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1625/24.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2024

Josef Fiala v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají každý za sebe zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými obecné soudy rozhodovaly o stanovení výživného pro tři nezletilé děti A., S. a M. pro dobu před i po rozvodu manželství stěžovatelky P. Š. (matka) a vedlejšího účastníka J. Š. (otec).

2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.

3. Stěžovatelé svými ústavními stížnostmi napadají stejná rozhodnutí obecných soudů, argumentují v mnohém podobně, jsou zastoupeni týmž advokátem, za nezletilé stěžovatele plnou moc udělila matka - jinak sama také stěžovatelka. Na základě tohoto zjištění Ústavní soud spojil ve výroku uvedené věci ke společnému řízení z důvodu hospodárnosti a efektivity podle shora uvedených zákonných ustanovení.

4. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2024 č. Org. 01/24 je soudcem zpravodajem u spojených věcí soudce Jaromír Jirsa, neboť mu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností vedená pod sp. zn. I. ÚS 1625/24.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2024

Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu