Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti J. D., zastoupené advokátem Mgr. Ing. Michalem Diamantem, sídlem [adresa] Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2026 č. j. 6 Tdo 932/2025-754, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2025 č. j. 44 To 143/2025-716 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. března 2025 č. j. 3 T 138/2024-647, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí, která jsou označena v záhlaví. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatelka byla jako jednatelka společnosti X odsouzena za přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku (napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 3. 2025 č. j. 3 T 138/2024-647). Odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze zamítl (napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025 č. j. 44 To 143/2025-716). Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl (napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2026 č. j. 6 Tdo 932/2025-754).
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.
5. Podle stěžovatelky soudy ústavně konformním způsobem neobjasnily, zda se společnost, jíž byla stěžovatelka jednatelkou, nacházela v rozhodném období ve stavu úpadku, tedy zda bylo možné po stěžovatelce požadovat plnou úhradu veřejnoprávních plateb, aniž by tím došlo k nepřípustnému zvýhodnění jednoho okruhu věřitelů, čímž by mohla spáchat jiný trestný čin. Soud přitom podle stěžovatelky nemohl vyjít ze znaleckého posudku, protože znalkyně neměla kompletní podklady. Svým postupem obecné soudy podle stěžovatelky nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu a porušily její právo na spravedlivý proces.
6. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 448/19 ze dne 16. 7. 2019 konstatoval, že otázka možné existence úpadku stěžovatelky v době stíhaného skutku je významná z hlediska přičítání trestní odpovědnosti za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 trestního zákoníku (bod 29 citovaného nálezu). Trestnost neodvedení povinných plateb je totiž podmíněna skutečností, že zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky - tedy že částky ze mzdy zaměstnancům skutečně srazil, ale v rozporu se zákonem je neodvedl a použil k jiným účelům (srov. nález sp. zn. II. ÚS 490/04 ze dne 21. 2. 2007, ve kterém se Ústavní soud vyjadřoval k totožnému trestnému činu za předchozí právní úpravy). Tuto skutečnost je proto třeba v trestním řízení spolehlivě prokázat.
7. V souladu s těmito požadavky obecné soudy zkoumaly skutečný ekonomický stav stěžovatelky dostatečně pro rozhodnutí ve věci. Jejich povinnost objasnění reálné ekonomické situace stěžovatelky byla naplněna zejména provedením důkazu znaleckým posudkem a řadou dalších, včetně výpisů z účtu stěžovatelky nebo výslechem svědků. Zjištění soudů vedla také k tomu, že rozhodné období, ve kterém došlo ke spáchání trestného činu, bylo zkráceno (viz zejména bod 9 napadeného usnesení Městského soudu v Praze). Jinými slovy soudy řádně zjišťovaly skutečnou ekonomickou situaci stěžovatelky a svá zjištění zohlednily ve svých rozhodnutích (viz zejména bod 44 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9). Tím dostály svým povinnostem plynoucím z trestního řádu i judikatury Ústavního soudu. Námitky stěžovatelky ohledně podkladů pro provedení znaleckého posudku již přezkoumatelně vypořádaly obecné soudy.
8. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky. Proto z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu