Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady5× citováno

Spisová značka

I. ÚS 1665/14

Téma · generováno AIPovinné advokátní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 27. 5. 2014Zpravodaj: Janů IvanaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2014:1.US.1665.14.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSS SOUD - KS Hradec KrálovéNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 14. 5. 2014

Shrnutí · generováno AI

Ústavní stížnost byla podána bez advokáta, ačkoli stěžovatelé byli o této povinnosti v dřívějších obdobných věcech opakovaně poučeni. Ústavní soud proto nepovažoval novou výzvu k doplnění za účelnou a stížnost odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Je-li stěžovatel z předchozích zcela identických řízení prokazatelně poučen o povinném zastoupení advokátem podle § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu, nemusí jej Ústavní soud v každém novém řízení znovu vyzývat k odstranění této vady. Dodatečná výzva podle § 41 písm. b) nesmí obcházet dvouměsíční lhůtu dle § 72 odst. 3; stížnost lze odmítnout přiměřenou aplikací § 43 odst. 1 písm. a) tohoto zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud je však toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatelů vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích.
    Zobrazit v textu
  • Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. J. H. a A. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2014, č. j. 6 As 28/2014-14 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 1. 2014, č. j. 30 A 1/2014-6, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 5. 2014 napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí.

Ačkoliv byli navrhovatelé již mnohokrát Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Z evidence Ústavního soudu se zjišťuje, že stěžovatelé podali v posledních letech k Ústavnímu soudu celou řadu podání. Z mnoha řízení vyplývá, že stěžovatelé byli opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučeni (kupř. v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 2729/13, sp. zn. I. ÚS 3553/13, sp. zn. IV. ÚS 3556/13, sp. zn. I. ÚS 2730/13 atd. in http://nalus.usoud.cz). Za zmíněnou dobu byli tedy stěžovatelé opakovaně a dostatečně informováni o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem, a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který stěžovatele zastupuje.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatelů vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Stejný osud sdílí návrh stěžovatelů, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením)".

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 27. května 2014

Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací