I. ÚS 1685/26

Odůvodnění

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatelky

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 18. 4. 2026 č. j. 60 Nc 8/2026-8, bylo dle § 452 odst. 1, odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.") nařízeno předběžné opatření, kterým byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do péče otce (vedlejšího účastníka C. C.) a stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi D. D. byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoli kontaktu s nezletilou. Trvání předběžného opatření bylo určeno na dobu tří měsíců. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 5. 2026 č. j. 13 Co 156/2026-53 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno.

3. Stěžovatelka v podané stížnosti uvádí, že obecné soudy rezignovaly na řádné vypořádání její argumentace týkající se proporcionality přijatého opatření. Obecné soudy nevysvětlily, proč bylo nezbytné zvolit nejintenzivnější možný zásah spočívající v absolutním zákazu kontaktu s nezletilou a nebylo možné připustit alespoň asistovaný kontakt. Stěžovatelka také namítá, že se soudy nezabývaly intenzitou zásahu do rodinného života stěžovatelky a nezletilé, napadená rozhodnutí zcela pomíjí možné negativní dopady oddělení dítěte od matky na psychický stav nezletilé. Odůvodnění rozhodnutí obecných soudů stěžovatelka považuje za nedostatečná a nepřiměřená. Zároveň stěžovatelka navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť se v současnosti nachází v tíživé sociální a osobní situaci.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a vlastní posouzení věci

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

5. Ke způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek řízení. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní soud vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) za dodržení zásad spravedlivého procesu a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny (nález ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3200/20).

6. K postupu dle § 452 z. ř. s. Ústavní soud v citovaném nálezu judikoval, že se jedná o "speciální" předběžné opatření (oproti předběžnému opatření dle § 76 a násl. občanského soudního řádu, které Ústavní soud nazval v citovaném nálezu "obecným"), které je institutem výjimečným, určeným k řešení těch nejzávažnějších situací týkajících se dítěte. Předpoklady pro nařízení onoho "speciálního" předběžného opatření jsou následující (nemusí být splněny kumulativně; stačí naplnění, byť i jediného z nich): dítě se ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče; dítě je ohroženo na životě; je ohrožen (či již byl narušen) normální vývoj dítěte či je ohrožen (či již byl narušen) jiný důležitý zájem dítěte. Kromě uvedených předpokladů pak o výjimečnosti předběžného opatření podle § 452 a násl. z. ř. s. svědčí též to, že je může soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí (§ 454 odst. 1 z. ř. s.). Tedy, nařízení předběžného opatření podle § 452 z. ř. s. je možné pouze v případě akutního ohrožení života, zdraví nebo příznivého vývoje dítěte či pokud je ohrožen jiný důležitý zájem dítěte, a to pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí za účelem umístění dítěte ve vhodném prostředí (nález ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3200/20).

7. V posuzované věci byly splněny všechny předpoklady pro nařízení předběžného opatření dle § 452 z. ř. s. Předběžné opatření bylo nařízeno na návrh Městské části Praha 3, čímž byly naplněny procesní podmínky. Pokud jde o materiální podmínky, jejich splnění vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu. Jak Ústavní soud zjistil, Policie České republiky (dále jen "policie") informovala Městskou část Praha 3, Oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD Praha 3") o skutečnosti, že provádí prvotní úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu na dítěti (nezletilé vedlejší účastnici). Nezletilá byla v době informování OSPOD Praha 3 v péči lékařů Fakultní nemocnice Bulovka. Policie sociální pracovnici sdělila, že na základě rozhovoru s nezletilou bylo zjištěno, že ji měl bít partner stěžovatelky (vedlejší účastník D. D.), přičemž stěžovatelka tomuto jednání měla být přítomna. Policie požádala OSPOD Praha 3 o přijetí opatření k ochraně nezletilé. Obvodní soud dále shrnul závěry znalce z oboru soudního lékařství, který uvedl, že nezletilá má na těle mnohačetné hematomy a rovněž má poraněnou sliznici močového měchýře. Kromě toho je v napadeném usnesení citován také rozhovor policie s nezletilou, při kterém uvedla, že ji partner stěžovatelky "bouchá do obličeje [...], do stehen, do bříška, do chodidel, do rukou." Obvodní soud situaci vyhodnotil tak, že nezletilá se ocitla ve stavu nedostatku řádné péče a její život, zdraví a řádný vývoj jsou v rodinném prostředí vážně ohroženy fyzickým násilím ze strany partnera stěžovatelky, která rezignovala na svoji povinnost nezletilou chránit. Ústavní soud se s takovým závěrem ztotožňuje. Odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu je logické a jeho závěry jsou v souladu se zjištěnými skutečnostmi a nevykazují znaky svévole. Obvodní i krajský soud reagovaly na konkrétní situaci, ve které se nezletilá ocitla a v souladu s § 452 odst. 1 z. ř. s. upravily poměry nezletilé tak, že ji svěřily do péče otce.

8. Pokud jde o uložení povinnosti zdržet se jakéhokoli kontaktu s nezletilou stěžovatelce, kteréžto opatření je dle stěžovatelky nepřiměřené, Ústavní soud uvádí, že obecné soudy správně zkoumaly a vyhodnotily předpoklady pro nařízení předběžného opatření a nebylo jejich povinností se dále zabývat tím, zda je vhodné a potřebné přistoupit k mírnějšímu opatření, pokud jde o setkávání nezletilé se stěžovatelkou - např. umožnění asistovaného styku. Předmětem řízení, kterého se týká ústavní stížnost, totiž nebylo dlouhodobé řešení péče o nezletilou, ale okamžitá reakce na nastalou situaci, čemuž odpovídá krátkodobé řešení (3 měsíce) sledující nejlepší zájem dítěte. Jak zmínil i krajský soud, před Okresním soudem v Klatovech probíhá řízení o úpravě poměrů nezletilé. V tomto řízení bude moci stěžovatelka tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti stran jejích výchovných předpokladů a vhodných podmínek pro výchovu nezletilé.

9. Ústavní soud shledal, že obecné soudy adekvátně vyhodnotily podmínky pro nařízení předběžného opatření dle § 452 z. ř. s., a učinily tak procesně korektně se zřetelem ke zjištěným okolnostem i přiměřené lhůtě. Žádný ústavněprávně relevantní "exces" v rozhodování obecných soudů Ústavní soud neshledal, postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

10. K návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí, že podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Ústavní soud však podle § 62 odst. 4 téhož zákona může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Z toho vyplývá, že náhrada nákladů řízení účastníkovi může být přiznána jen v odůvodněných případech a podle výsledku řízení. V nynější věci Ústavní soud neshledal, že by šlo o takový odůvodněný případ, a to již s ohledem na výsledek řízení o ústavní stížnosti, v němž stěžovatelka nebyla úspěšná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2026

Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu