Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Z. R., zastoupené advokátem Mgr. Liborem Valentou, sídlem [adresa] a, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 18 Co 274/2025-254 ze dne 30. března 2026 a výroku II usnesení Městského soudu v Brně č. j. 104 C 151/2020-235 ze dne 1. října 2025, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a F. Š., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na pomoc v hmotné nouzi podle čl. 30 odst. 2 Listiny a právo na rodinný život podle čl. 32 Listiny (posledně uvedené právo mělo být porušeno i ve vztahu k její dceři). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatelka se žalobou proti vedlejšímu účastníkovi jako žalovanému domáhala určení, že je dědičkou zůstavitelky, s tím, že závěť a listina o vydědění jsou neplatné, jelikož zůstavitelka nebyla s ohledem na svůj zdravotní stav a duševní onemocnění schopna platně právně jednat a důvody pro vydědění stěžovatelky nadto nebyly dány. S ohledem na provedené dokazování vzala stěžovatelka žalobu zpět a navrhla, aby soud o nákladech řízení rozhodl za použití § 150 občanského soudního řádu. Městský soud v Brně výrokem I usnesení č. j. 104 C 151/2020-235 ze dne 1. 10. 2025 řízení zastavil a napadeným výrokem II rozhodl, že je stěžovatelka povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 46 040,50 Kč. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně napadeným usnesením výrok II prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že je stěžovatelka povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 23 020,25 Kč, a to do 6 měsíců.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje zejména na svou finanční situaci, neboť je nezaměstnanou matkou samoživitelkou a na uhrazení nákladů peníze nemá. Finanční situace žalovaného je oproti tomu dobrá, ke stěžovatelce se navíc žalovaný chová zavrženíhodným způsobem. Stěžovatelka i její dcera jsou v dlouhodobé péči psychologů, žalobu pak podala proto, že měla obecné informace, že zůstavitelka byla v péči psychiatra. Než měla k dispozici zdravotní dokumentaci zůstavitelky, resp. než byli vyslechnuti její lékaři, nemohla údajně kvalifikovaně vyhodnotit, zda je žaloba důvodná. Vytýkat by stěžovatelce mohlo být snad jedině to, že žalobu nevzala zpět po 30. 1. 2025 (kdy došlo k výslechu lékařů), nicméně poté až do zpětvzetí věci dne 29. 7. 2025 se v řízení uskutečnilo jen jedno jednání.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Problematikou nákladů řízení se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.), podle něhož ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
6. V posuzované věci Ústavní soud ke svému zcela výjimečnému zásahu do rozhodování o nákladech důvod neshledal. Ústavní soud nijak nezpochybňuje obtížnou (zejména finanční) situaci stěžovatelky, ovšem ta byla (spolu s dalšími relevantními okolnosti) zohledněna již krajským soudem, který výši žalovanému přiznaných nákladů razantně snížil a k tomu výrazně oddálil splatnost. Odůvodnění krajského soudu, proč nepřistoupil k plnému užití § 150 občanského soudního řádu, je logické a přesvědčivé a z ústavního hlediska mu není co vytknout. V podrobnostech tak na ně postačí odkázat. Majetkové poměry účastníků řízení sice mohou být relevantním kritériem z hlediska § 150 občanského soudního řádu, to ale neznamená, že by tíživá finanční situace v řízení neúspěšné strany musela vždy znamenat, že úspěšně protistraně nebude vůbec přiznáno zákonem předvídané právo na náhradu nákladů řízení.
7. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu