Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti S. M., proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 421/2018-708 a č. j. 27 Cdo 422/2018-710 ze dne 2. května 2018, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel podal ústavní stížnost nezastoupen advokátem, ač byl dříve v desítkách řízení opakovaně poučen, že tak činit nemá, neb je to v rozporu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (již usnesení sp. zn. I. ÚS 269/95 ze dne 22. 2. 1996, nejnověji pak usnesení sp. zn. I. ÚS 2365/17 ze dne 16. 1. 2018). Stěžovatel také navrhl vyloučení všech soudců Ústavního soudu z důvodu, že tito soudci dávají Nejvyššímu soudu závazné pokyny, jak zlikvidovat všechny osoby, které se domáhají odškodnění za justiční zločiny podle zákonů č. 198/1993 Sb. a č. 87/1991 Sb., a zároveň tito soudci použili proti stěžovateli policejní přepadové komando. Stěžovatel tedy podjatost spatřoval (převážně) v předchozím procesním postupu Ústavního soudu v jiných věcech, který důvodem podjatosti být nemůže (srov. unesení sp. zn. II. ÚS 1069/16 ze dne 25. 5. 2016), a rozsahem uplatněné námitky vyloučil její možné posouzení senátem Ústavního soudu složeném ze soudců, jejichž podjatost nenamítl. Za takového stavu tedy není dáno rozhodovací těleso, které by takovou námitku mohlo posoudit (srov. rozsudek ESLP ve věci Harabin proti Slovensku ze dne 20. 11. 2012, stížnost č. 58688/11, odst. 107-108 a 138-140, a usnesení sp. zn. I. ÚS 3236/16 ze dne 10. 5. 2017 včetně tam citované judikatury).
Ústavní soud proto k námitce podjatosti nepřihlížel a návrh stěžovatele bez dalšího odmítl soudcem zpravodajem za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh, jehož vady stěžovatel neodstranil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2018
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj