Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Jana Wintra a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti obchodní společnosti Vinařství Ludwig s.r.o., sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 10/2025-108 ze dne 20. 4. 2026 a Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 56/2023-292 ze dne 19. 12. 2024 a rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, č. j. SZPI/CK784-133/2021 ze dne 11. 4. 2023 a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně, č. j. SZPI/CK784-110/2021 ze dne 17. 8. 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Obsah napadených rozhodnutí
1. V záhlaví označeným rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce ("inspekce"), inspektorátu v Brně ("inspektorát"), byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání přestupků podle zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, a byla jí uložena pokuta 3 000 000 Kč a povinnost uhradit náklady laboratorních rozborů ve výši 101 880 Kč.
2. Přestupků se stěžovatelka dopustila tím, že uváděla do oběhu vína, která nebyla vyrobena z hroznů sklizených ve vinařské oblasti Morava, ačkoli jejich moravský původ deklarovala. Rovněž u některých vín použila v rozporu s čl. 113 odst. 1 a odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 tradiční výraz jakostní víno přívlastkem pro produkt, který nebyl vyroben v souladu s definicí tohoto výrazu. Dále použila v rozporu s čl. 103 odst. 1 a odst. 2 písm. a) téhož nařízení chráněné označení původu "Morava" a "mikulovská" pro produkt, který nebyl vyroben v souladu s definicí těchto chráněných označení původu, čímž se dopustila falšování produktu podle § 3 odst. 2 písm. a) bod 3 zákona o vinohradnictví a vinařství; jeho uvedením do oběhu porušila § 27 odst. 4 písm. b) bod 7 téhož zákona. Dalšího přestupku se měla stěžovatelka dopustit tím, že opožděně oznámila, že dne 6. 4. 2021 přijala ze Slovenska víno s označením Rulandské šedé.
3. Laboratoře inspektorátu provedly rozbory vzorků vín. Na základě zjištěného izotopového poměru kyslíku, vodíku a uhlíku v analyzovaném vínu a po jeho porovnání se vzorky tzv. autentických vín zařazenými do Evropské databanky vín dospěl inspektorát k závěru, že víno nebylo vyrobeno z hroznů sklizených ve vinařské oblasti Morava, ale v oblasti s mnohem sušším a teplejším podnebím.
4. Proti rozhodnutí inspektorátu podala stěžovatelka odvolání, které inspekce, ústřední inspektorát ("ústřední inspektorát"), zamítla v záhlaví uvedeným rozhodnutím a potvrdila rozhodnutí inspektorátu.
5. Žalobu proti rozhodnutí ústředního inspektorátu Krajský soud v Brně ("krajský soud") v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Předeslal, že většinu žalobních námitek již správní soudy v minulosti vypořádaly při rozhodování o žalobách stěžovatelky proti opatřením, jež inspektorát vydal předtím, než zahájil výše popsané přestupkové řízení.
6. Podstatu sporu shrnul krajský soud tak, že ač o zahraničním původu vín vypovídá jen jeden přímý důkaz, jde o důkaz odborný a přesvědčivý, neboť vína neobstála ve srovnání s referenčními vzorky z Evropské databanky vín, a to s velkou mírou spolehlivosti. Přestože by tento důkaz obstál sám o sobě, závěr správních orgánů podporuje řada nepřímých důkazů, zejména další provedené rozbory jiných vín a také protokoly o kontrolách provedených u stěžovatelky, z nichž vyplývají nesrovnalosti při vedení evidence a označování nádob v provozu stěžovatelky. Stěžovatelka měla pro svou procesní obranu dostatečné informace o vzorcích shromážděných v Evropské databance vín; věděla, které naměřené hodnoty u jejích vín byly s databází poměřovány a nevyhověly. Krajský soud nepřisvědčil námitkám vytýkajícím Evropské databance vín celou řadu vad. Uvedl, že pravidla pro shromažďování vzorků pro Evropskou databanku vín zajišťují dostatečnou reprezentativnost množiny vzorků a není mezi nimi požadavek na povinné zařazení vzorků ze zavlažovaných vinic. Také způsob použití této databáze byl v daném případě zcela korektní. Inspektorát porovnával izotopový obraz odebraných vín se všemi dvaceti vzorky v evropské databázi. Dodržování stanovených pravidel kontroluje vícestupňovým způsobem Evropské centrum pro kontrolu odvětví vína při společném výzkumném centru. Navíc inspektorát v průběhu předchozích řízení ověřil spolehlivost své metody i reprezentativnost vzorků ročníku 2017 řadou různých srovnání.
7. Co se týče poukazů stěžovatelky na význam závlahy pro izotopový obraz hroznů a naprostou výjimečnost sedlecké lokality, odkázal krajský soud na závěr ústředního inspektorátu, který již sám jednou potvrdil v rozsudku č. j. 30 A 23/2020-658. Podle něj je vliv závlahy přesně opačný, než tvrdí stěžovatelka. V relativně malé a klimaticky homogenní vinařské oblasti Morava se z hlediska izotopového složení hroznů žádné extrémní lokality nevyskytují.
8. Nejvyšší správní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud podrobně rekapituloval argumentaci krajského soudu se zřetelem ke kasačním námitkám a s napadeným rozsudkem se ztotožnil. Zbytek odůvodnění rozsudku netřeba podrobněji reprodukovat, neboť v podstatných rysech plyne z níže uvedeného.
Argumentace stěžovatelky
9. Stěžovatelka spatřuje v napadených rozhodnutích porušení svých práv zaručených v čl. 10, čl. 11, čl. 26, čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Trvá na tom, že při výrobě vína použila pouze hrozny z moravských vinic. Spolehlivost určení geografického původu metodou SZPI 4911, užitou pro provedenou analýzu, je údajně 97,5 %. To je podle stěžovatelky příliš nízká hodnota na to, aby pouze na základě takto získaného důkazu byla uznána vinnou danými přestupky. Stěžovatelka poukazuje na důkaz např. analýzou DNA se spolehlivostí 99,99 %. Izotopové charakteristiky nejsou stálé, podléhají řadě vlivů, a mohou se tak i v nedalekých vinicích lišit. Je proto nutné, aby databanka obsahovala co nejširší výběr referenčních vzorků. Výběr referenčních vzorků nepodléhá konkrétnějším pravidlům a je ponechán na úředních osobách. Riziko chybovosti je tak značné. Především unijní předpisy neupravují, ze kterých vinic v daném státě mají být vzorky odebírány tak, aby byly co nejreprezentativnější. Není tak jisté, že referenční vzorky nemohou být v určitém ohledu pro danou oblast netypické. Pouze na základě takto získaného důkazu nemůže být patřičné jednání prokázáno mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Proto mělo být v pochybnostech rozhodnuto ve prospěch obviněné stěžovatelky.
10. Dále stěžovatelka namítá, že nebyl proveden jí požadovaný důkaz - podrobnější informace o vzorcích vín z Evropské databanky. Nemohlo tak být prověřeno, že se v referenčních vzorcích nacházejí opravdu vzorky vín z patřičných moravských oblastí. K tomuto důkazu nemá stěžovatelka přístup a krajský soud si jej nevyžádal. Tvrzení soudů, že dané informace nebylo možno opatřit, nemohou podle stěžovatelky obstát, neboť to unijní předpisy umožňují; informace tak alespoň mohla být založena do spisu. Lichá má být také námitka soudů o zneužitelnosti požadovaných údajů pro možné falšování vín, neboť stěžovatelce šlo o informaci o původu referenčních vzorků, tedy o jejich vztah k zeměpisnému původu. Hodnoty izotopů v referenčních vzorcích jí byly známy již z analýzy inspektorátu. Dané informace přitom mohly prověřit soudy bez jejich zpřístupnění stěžovatelce, což ale neučinily; disponuje tak jimi pouze inspekce a soudy neodstranily tento informační deficit. Proto byla porušena také zásada rovnosti zbraní. Správní orgány jsou však v tomto ohledu jakoby žalobce i znalec současně, a soudy jejich názory přebírají. Odborná vyjádření předložená stěžovatelkou přitom soudy bagatelizovaly.
11. Porušení práva na ochranu vlastnictví spatřuje stěžovatelka především v nepřiměřené výši pokuty, která nezohledňuje, že neprodávala zdravotně závadné víno. Navíc nebylo prokázáno, že se stěžovatelka nestala pouze obětí porušení zákona ze strany svých dodavatelů. Rozhodující orgány nezohlednily, že stěžovatelka spáchala takový přestupek poprvé. Stěžovatelce nebylo ani prokázáno, že by se daným jednáním obohatila. Výše pokuty rovněž neodpovídá ekonomickým poměrům stěžovatelky. Důsledkem pokuty navíc bylo, že stěžovatelka musela vrátit dotace ve výši 9,88 mil. Kč. Spolu s dalšími negativními vlivy tak rozhodnutí o přestupku nepřípustně zasahují také do stěžovatelčina práva podnikat. V posledku mělo být zasaženo také do práva stěžovatelky na dobrou pověst, neboť rozhodnutí o přestupku byla medializována, přičemž jeden dlouholetý odběratel vín přehodnocuje další obchodní spolupráci.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. Stěžovatelka dominantně napadá spolehlivost klíčového důkazu, tedy zpochybňuje správnost skutkových zjištění. Ústavní soud však důkazy zásadně nepřehodnocuje. Jsou to totiž správní orgány, potažmo krajské soudy, které jsou nejlépe vybaveny k provádění, tedy i hodnocení důkazů. Do hodnocení důkazů by mohl Ústavní soud zasáhnout pouze, dopustily-li by se dotčené orgány libovůle. Zejména, kdyby skutková zjištění vykazovala extrémní rozpor s provedenými důkazy či byl shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (např. nález sp. zn. I. ÚS 1833/18).
14. Stěžovatelce nelze upřít, že představila podrobnou a racionální (nikoli nutně důvodnou) argumentaci. Ústavní soud však nejenže nepřehodnocuje důkazy provedené obecnými soudy (viz předchozí bod), nýbrž ani neposuzuje pravděpodobnější či věrohodnější verzi skutkového stavu. Případný rozpor skutkových zjištění a provedených důkazů musí být pro zásah Ústavního soudu extrémní, očividný a objektivní. Nepostačuje pouze potenciálně odlišný, byť rozumný názor na možné hodnocení důkazů. Je zapotřebí exces rozhodujícího orgánu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku o vztahu mezi důkazy a vyvozenými skutkovými zjištěními (např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94). Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jsou-li hodnocení důkazů a přijaté skutkové závěry výrazem faktického omylu či excesu logického, tedy zjevného vnitřního rozporu (např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2804/10). Takový rozpor je přítomen především, pokud skutková zjištění nemají obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení anebo jsou přímo opakem toho, co je obsahem důkazů. Případně tehdy, jsou-li skutková zjištění v jednoznačném rozporu s obecnými životními zkušenostmi. Východiskem posouzení opodstatněnosti této ústavní stížnosti je proto omezený ústavněprávní přezkum hodnocení důkazu laboratorní analýzou správními orgány a obecnými soudy.
15. Napadená rozhodnutí vyhovují postulátům uvedeným v předchozích bodech. Vzhledem k omezenému přezkumu se Ústavní soud pouze stručně vyjádří k hlavním námitkám stěžovatelky.
16. Nejvyšší správní soud v bodu 38 řádně odůvodnil, že si krajský soud nemusel vyžádat podrobnější údaje z Evropské databanky, neboť o správnosti zjištění inspekce neměl důvodné pochybnosti. Pakliže krajský soud založil své rozhodnutí na dostatečně justifikovaném závěru, nemá ani Ústavní soud důvod jeho závěr zpochybňovat. Nejvyšší správní soud také přesvědčivě vysvětlil, že automatické poskytování podrobnějších informací by obnášelo riziko falšování vín. Z napadených rozhodnutí se rovněž dostatečně odůvodněně podává, že referenční vzorky umožňují reprezentativní srovnání a že oblast Morava zjevně není klimaticky natolik extrémně různorodá, jak stěžovatelka tvrdí (viz např. bod 39 rozsudku Nejvyššího správního soudu).
17. Zjevně neopodstatněnou je také námitka, že inspekce je v jistém smyslu žalobcem a znalcem v jedné osobě. Jde o situaci v daném kontextu běžnou - inspekce je orgánem státu, disponujícím expertní složkou, který kontroluje mj. kvalitu vín a na výsledku řízení nemá žádný zájem. Důvodné pochybnosti, které stěžovatelka namítá, nebyly v řízeních dány. Nebyla porušena zásada presumpce neviny; pochybnosti by musely být zřejmé a mj. by musely plynout z nedostatečně podložených skutkových zjištění. V napadených rozhodnutích je tomu právě naopak. Důvodnost pochybností musí být objektivně seznatelná, nepostačuje subjektivní názor stěžovatelky. Samotná stěžovatelkou udávaná spolehlivost analýzy vzorků o hodnotě 97,5 % nečiní skutkové závěry inspekce extrémními. Stejně tak je irelevantní srovnání s analýzou DNA: skutečnost, že existují také analýzy s vyšší spolehlivostí, nijak nepodrývá správnost konkrétní analýzy provedené inspekcí.
18. Z napadených rozhodnutí neplyne, že by soudy bagatelizovaly odborná vyjádření předložená stěžovatelkou. Soudy hodnotily důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly k řádně odůvodněnému závěru. Skutečnost, že s danými závěry stěžovatelka nesouhlasí - nadto při omezeném ústavněprávním přezkumu - nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
19. Dalšími námitkami (přiměřenost pokuty či zásah do práva na dobrou pověst atd.) se Ústavní soud výslovně nezabýval, neboť vzhledem k výše uvedenému nemohou na věci ničeho změnit.
20. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2026
Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu