Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. května 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele L. B., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2012 č. j. 5 Cmo 18/2012-43 a Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011 č. j. 23 Cm 353/2011-30, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů (v návrhu s nesprávně uvedeným datem vydání usnesení Městského soudu v Praze 4. 1. 2012, správně dne 13. 12. 2011 a Vrchního soudu v Praze 13. 12. 2012, správně 13. 2. 2012), jimiž nebylo vyhověno jeho námitce směřující proti projednávání věci soudem. Poukázal na smlouvu uzavřenou mezi účastníky, na základě které měl být předmětný spor projednán před rozhodci, když ujednání rozhodčí smlouvy se vztahovalo nejen ke smlouvě o půjčce, ale také na směnku, která byla v souvislosti s půjčkou směnkou zajišťovací. Dále vyslovil přesvědčení, že soudy nesprávně hodnotily obsah uzavřené smlouvy a na základě toho svými rozhodnutími porušily jeho právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze, který přezkoumal rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011 č. j. 23 Cm 353/2011-30, jímž byla zamítnuta námitka žalovaného (nyní stěžovatele) vznesená proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 3. 10. 2011 č. j. 23 Cm 353/2011-9 a brojící proti konání soudu s tím, že jednání o zaplacení částky 200 000,- Kč dle směnky má podle ujednání se žalobcem probíhat před rozhodcem, opodstatněně toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého usnesení se ztotožnil se závěry soudu I. stupně vyplývajícími z hodnocení smlouvy o půjčce ve výši 200 000,- Kč, uzavřené mezi účastníky dne 21. 5. 2008, včetně v ní obsažené rozhodčí doložky, a shodně pak konstatoval, že tato doložka se nevztahuje k uplatnění nároku na zaplacení předmětné a ve smlouvě výslovně nezahrnuté směnky, představující samostatný a nesporný závazek, na základě něhož pak žalobce uplatnil důvodně nárok k projednání u soudu a nikoliv v řízení před rozhodci (§ 106 odst. 1 občanského soudního řádu). Na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2012
Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu