Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele S. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021 č. j. 26 Cdo 372/2021-339, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020 č. j. 53 Co 393/2019-233 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019 č. j. 17 C 7/2014-202, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 29. 6. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Návrh stěžovatele nesplňoval náležitosti ústavní stížnosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel nebyl právně zastoupen. Z toho důvodu byl přípisem ze dne 16. 7. 2021 vyzván k odstranění vad návrhu, k čemuž mu byla dána lhůta 30 dnů.
Dne 31. 8. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu, a to o tři týdny. Přípisem ze dne 6. 9. 2021 (stěžovateli doručen dne 20. 9. 2021) byla stěžovateli prodloužena lhůta k odstranění vad návrhu do 31. 10. 2021.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel vady návrhu do dnešního dne neodstranil, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2021
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj