Ústavní soud rozhodl o návrhu B. V., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo dne 28. 5. 2019 doručeno podání navrhovatele, jímž se mj. domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ans 3/2009. Přestože byl navrhovatel v minulosti v souvislosti s jeho předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 1893/15, IV. ÚS 1446/15, I. ÚS 2065/16 nebo I. ÚS 1392/19) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj