Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KREDIT INVEST, a. s., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem společnosti Sládek & Partners, v. o. s., se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2008, čj. 32 Odo 1242/2005 - 462, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozsudku Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, čj. 29 Co 380/2004 - 423, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 6. 2005, čj. 29 Co 380/2004 - 453, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tvrdí, že tímto rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod (čl. 87 odst. 1 písm. d Ústavy České republiky). K tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o "Ústavním soudu").
Ústavní soud již ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že je oprávněn rozhodovat pouze o rozhodnutích konečných. Opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení.
Ústavní stížnost totiž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. V této věci ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozsudku Nejvyššího soudu, jako soudu dovolacího. Tímto rozhodnutím dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí soudu odvolacího a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Je zřejmé, že řízení bude nadále pokračovat před odvolacím soudem, kde stěžovatelka bude moci uplatnit veškerá práva účastníka soudního řízení. Ústavní stížnost tak napadá rozhodnutí, které není konečné, a tedy nezpůsobilé přezkumu v řízení o ústavní stížnosti.
Stěžovatelka tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To činí její ústavní stížnost nepřípustnou. Z těchto důvodů byla ústavní stížnost soudcem zpravodajem odmítnuta pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2008
František Duchoň soudce Ústavního soudu