Výrok
I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Nt 352/2006 bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Proto se toto usnesení v části týkající se stěžovatele zrušuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 3. 2006, stěžovatel napadl usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Nt 352/2006 (dále jen "usnesení"), kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 (dále jen "státní zastupitelství") ze dne 9. 2. 2006 sp. zn. Zt 816/2005, jímž bylo podle § 71 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, (dále jen "trestní řád") rozhodnuto, že se stěžovatel z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu ponechává ve vazbě.
Stěžovatel tvrdí, že obvodní soud rozhodoval v neveřejném zasedání bez jeho slyšení a porušil tak čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. března 2005 sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.).
S ohledem na uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. Rovněž požádal, aby z důvodu šetření základních lidských práv a svobod Ústavní soud rozhodl podle § 71d zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") o jeho návrhu přednostně (stěžovatel měl patrně na mysli ustanovení § 39 - pozn. Ústavního soudu).
Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
Obvodní soud odkázal na odůvodnění napadeného usnesení s tím, že nemá, co by k němu dodal.
Státní zastupitelství svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyužilo.
Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat vyjádření účastníka stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci.
Ústavní soud si za účelem ověření pravdivosti skutkových tvrzení stěžovatele a posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal část spisu státního zastupitelství sp. zn. Zt 816/2005. Po přezkoumání těchto materiálů a posouzení námitek stěžovatele Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud nemůže než přisvědčit námitce stěžovatele, pokud jde o absenci ústního slyšení. Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby, patří mezi základní institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování či skončení omezení osobní svobody. Svůj názor, pokud jde o rozhodování soudu o stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby, pak Ústavní soud precizoval ve svém nálezu ze dne 22. března 2005 sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.), ve kterém shledal, že "podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby". V podrobnostech Ústavní soud pro stručnost odkazuje na jeho odůvodnění.
Jak vyplývá z vyžádaného spisového materiálu, obvodní soud rozhodoval o stížnosti stěžovatele proti usnesení státního zastupitelství bez jeho slyšení. S odkazem na nález sp. zn. Pl. ÚS 45/04 Ústavní soud shledává, že absencí osobního slyšení v tomto případě došlo k porušení práva stěžovatele zakotveného v čl. 5 odst. 4 Úmluvy.
Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že stěžovatel i obvodní soud dali souhlas s upuštěním od ústního jednání a státní zastupitelství se k výzvě Ústavního soudu, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání ve stanovené lhůtě, nevyjádřilo, ač bylo poučeno, že pokud tak neučiní, bude jeho souhlas ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, předpokládán, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od něj v předmětné věci upuštěno.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhověl.
V rámci podané ústavní stížnosti stěžovatel požádal, aby byl, vzhledem k tomu, že věc je naléhavá, zvolen postup podle § 39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud, aniž by v tomto směru přijal příslušné usnesení, od samého počátku postupoval v řízení před ním tak, aby věc stěžovatele byla projednána co nejrychleji, a rozhodl bezodkladně po obdržení nezbytného spisového materiálu od státního zastupitelství.