I. ÚS 1792/18

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá revize postupu Ministerstva obrany v řízení vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 9/95, v němž Ústavní soud rozhodoval o návrhu skupiny poslanců na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, jakož i o návrhu skupiny poslanců na zrušení zákona č. 33/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel taktéž poukazuje na pochybení Ministerstva obrany v následné aplikaci zákona č. 34/1995 Sb.

Ústavní stížností lze napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se bezprostředně projevilo na jejím právním postavení. Stěžovatel však neuvádí, jakým způsobem se tvrzený protiústavní výkon veřejné moci v jeho právním postavení odrazil, resp. do jakých mu náležejících základních práv mělo být přímo zasaženo. Ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby či v zájmu ochrany veřejných zájmů však podat nelze, zákon o Ústavním soudu nepřipouští tzv. actio popularis. Stěžovatel ani neuvádí žádný individuální akt v konkrétní věci, týkající se konkrétně jeho osoby, který by byl vůbec s to zasáhnout do jeho základních práv a svobod.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2018

Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka